Návrat hudby, která měla zmizet – Rozhovor s Gottliebem Wallischem

Gottlieb Wallisch je vídeňský klavírista s pověstí „hledače pokladů“. Specializuje se na objevování autorů, jejichž kariéru přerušila válka nebo emigrace. Do Prahy přiváží program, který je pro nás velmi osobní – hudbu pražského rodáka Jaromíra Weinbergera a dalších mistrů 20. a 30. let.

Většina našich čtenářů si jistě vybaví slavnou operu Švanda dudák od Jaromíra Weinbergera, která kdysi dobyla svět. Vy se ale v Rudolfinu představíte s jeho klavírní tvorbou, kterou jste dokonce nahrál ve světové premiéře. Čím vás hudba tohoto pražského rodáka, na kterého jsme možná trochu zapomněli, tak okouzlila?

Weinberger napsal většinu své klavírní hudby jako velmi mladý muž, mezi lety 1916 a 1925, tedy ještě předtím, než složil Švandu. Miluji tuto hudbu pro její mladistvou živost, rozmanitost hudebních nápadů, ale také obdivuji Weinbergerovy skladatelské schopnosti, které měl již v raném věku. Jeho mistrovství v kontrapunktu (byl krátce jedním z posledních žáků Maxe Regera) a jeho smysl pro orchestrální barvy lze slyšet a cítit ve všech jeho skladbách.
Stylisticky se mi líbí, jak často mísí pozdně romantický výraz s francouzským impresionistickým stylem. To vše činí Weinbergerovu klavírní hudbu pro mě tak přitažlivou a výjimečnou.

Váš koncertní program slibuje také skladby Erwina Schulhoffa nebo Wilhelma Grosze. To jsou jména spojená s meziválečnou érou, kdy kavárny zněly jazzem a tancem. Můžeme se tedy v Sukově síni těšit na atmosféru 20. a 30. let? Je tato hudba spíše vážná, nebo v sobě má i onu tehdejší radost ze života?

Schulhoff i Grosz byli velmi všestranní hudebníci, dokázali komponovat ve „starých“ formách, jako jsou sonáty, smyčcové kvartety nebo symfonické skladby, ale také v „novém“ jazzovém stylu. Skladby, které jsem vybral pro svůj recitál, patří do první skupiny, jsou to velmi vážné a ambiciózní kompozice. Schulhoff napsal svou Suitu č. 3 pro levou ruku pro pianistu Otakara Hollmanna, který si během první světové války poranil pravou ruku. Symfonické variace od Grosze je velmi náročnou skladbou, plnou fantastických nápadů, ale většinou zůstávají v pozdně romantickém duchu.
Ironicky je éra tanečních dvacátých let zastoupena „4 moderními tanci“ Aloise Háby, skladatele, který je dnes spojován s čtvrttónovou hudbou a avantgardními skladbami.

Festival Věčná naděje, který svým recitálem zahajujete, se věnuje autorům, jejichž tvorbu se snažily umlčet dějiny – ať už to byl Terezín nebo nucená emigrace. Vy se vyhledávání těchto „ztracených hlasů“ věnujete dlouhodobě. Je pro vás satisfakcí vracet tuto hudbu zpět na pódia, kam historicky patří?

V posledních letech jsem měl tu čest seznámit se s mnoha nádhernými skladbami odsouzených skladatelů. Tato činnost nesmírně obohatila mé hudební porozumění a mé ocenění různých hudebních stylů té doby. Je proto pro mě velmi důležité sdílet tuto hudbu stále více s publikem. Jak říkáte, tato hudba se dnes vrací na jeviště – neměli bychom zapomínat, že ve 20. a 30. letech byla většina této hudby prováděna na koncertech a v operních domech. Opět mě ohromuje rozmanitost hudebních talentů té doby. Je tragédií, že jsme v průběhu historie o tolik z nich přišli.

Vystoupíte v Sukově síni Rudolfina, v samém srdci Prahy 1. Pro mnoho našich čtenářů je to místo spojené s celoživotními kulturními zážitky. Jaký máte vztah k Praze a jak se těšíte na akustiku a atmosféru právě tohoto historického sálu?

Jsem velmi nadšený, že mohu hrát v Sukově síni a vrátit se do Prahy, protože mám na toto nádherné město mnoho krásných vzpomínek. Vzpomínám si na svůj první koncert v Praze jako teenager v 90. letech v Domě U Kamenného zvonu, ale také na nezapomenutelné koncerty na festivalu Pražské jaro nebo na provedení Beethovenova Koncertu č. 4 v Obecním domě. Cítím tedy k tomuto městu zvláštní pouto.

Naši čtenáři, senioři z Prahy 1, jsou velmi vnímavým publikem. Pokud byste je měl jednou větou pozvat na svůj únorový koncert – co byste jim slíbil, že si z toho večera odnesou?

Pokud máte rádi hudbu a atmosféru 20. let 20. století, tento koncert vás nezklame – užijte si širokou škálu hudebních objevů a stylů!