Terezínští skladatelé provázejí barytonistu Petra Matuszeka už tři desetiletí – jako interpreta i hudebního badatele. O síle této hudby i o svém vztahu k písňovým cyklům Ullmanna či Ježka hovoří v následujícím rozhovoru.
Co Vás nejvíce přitahuje na interpretaci písní „terezínských autorů“ a jaký význam má tato hudba pro současné publikum?
Terezínští autoři mne provázejí již od poloviny 90. let – jak jako interpreta, tak jako hudebního badatele a posluchače. Hudba z terezínského období je zrozená předtuše smrti a v hrůzných podmínkách života, který prověřil morální charakter každého jedince. Neuvěřitelná síla těchto umělců je pro mne obrovským pokladem a inspirací a jejich odkaz by neměl být nikdy zapomenutý. A je to nádherná hudba, která se zřídkakdy hraje. A to je škoda.
Jakým způsobem jste program koncertu – od Ullmanna po Ježka – koncipoval? Co by si publikum podle Vás nemělo nechat ujít?
Jsou to písně a písňové cykly, které miluji a které mapují hudební vývoj 1. poloviny 20. století. Období neuvěřitelně bohatého tvůrčího kvasu a mnoho rozdílných skladebních stylů. Jsou to písně, které jsem vždy v několika verzích nahrál na CD českých i zahraničních firem, v Českém rozhlase i v Radiu Leipzig, takže mi jsou opravdu velmi blízké. Většinu z nich spojuje moji práci interpretační i hudebně badatelskou - některé Ježkovy i Ullmannovy písně jsem opisoval z autorských rukopisů. Takže dnešní repertoár je z hned několika úhlů mojí srdeční záležitostí.
Jakým způsobem jste se připravoval na interpretaci skladatelů jako Viktor Ullmann nebo Pavel Haas, jejichž tvorba je silně spjata s tragickými historickými okolnostmi?
Vznik a charakter jednotlivých děl vnímám v kontextu se vším. Je důležité si uvědomit, že díla těchto skladatelů jsou hodnotná především pro své hudební kvality a jedinečnost. Bylo by chybou se na ně dívat jen z té perspektivy, že se jedná o autory, kterým antisemitismus připravil tak otřesný závěr života. Samozřejmě, pokud zpívám písně vzniklé v období, kdy již byli jejich autoři jakkoliv konfrontováni se sílícím antisemitismem, mám v sobě obrovský obdiv a pokoru. A vnímám velmi silně tu nezlomnou sílu autorů, s níž proti bezvýchodnosti a zoufalství staví uměleckou tvořivost, ať už jakéhokoliv druhu. I díky nim vnímám umění jako zásadní atribut, který formuje každého z nás.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že se chcete věnovat zpěvu a hudbě profesně? Jak na to vzpomínáte?
Hudbě někdy v 15 letech, kdy jsem šel studovat konzervatoř. Tu jsem vystudoval jako violista, teprve ke konci studia, někdy kolem devatenácti let, jsem začal zpívat. A uchvátila mě, jak jinak, opera.
Jste znám také jako interpret soudobé hudby a písňové literatury — jak se liší práce na klasickém operním partu oproti písňovému recitálu?
Niterností. V písních mezi mnou a posluchači nestojí nic. Vytváří se tak mezi námi velmi úzké pouto. Komorní koncerty jsou pro mne vždy osvěžením. Očistou – jak hlasovou, tak duševní. Písňový interpret by měl před svými posluchači stát s otevřeným srdcem. Nemůže ohromit virtuozitou, ale sdílí s posluchači své nitro.
Jaká byla spolupráce s klavíristou Jiřím Knottem při přípravě programu a jak se podle Vás doplňujete na pódiu?
Jiří je úžasný všestranný muzikant, inspirujeme se navzájem. Ta radost z muzicírování a interpretačního partnerství je, myslím, vidět i slyšet. Co si přát víc.
Máte oblíbené dílo z programu tohoto koncertu, které Vám během interpretace dělá největší radost nebo které považujete za nejvýzvu?
Vybral jsem do programu písně, které miluji. Všechny. A Foersterova Pohádka o dlouhé touze je pro mne společně se Schubertovou Zimní cestou tím nejúžasnějším ryze písňovým cyklem, který jsem kdy zpíval.
Velvyslankyně Rakouské republiky, paní Dr. Bettina Kirnbauer
Velvyslankyně Polské republiky, paní Barbara Krystyna Tuge-Erecińska
Velvyslanec Spolkové republiky Německo, pan Peter Matthias Reuss
Starostka městské části Praha 1, paní Terezie Radoměřská
