Gideon Klein pocházel z židovské rodiny z Přerova. Talentovaný hudebník a skladatel studoval na pražské konzervatoři. V roce 1941 ho nacisté deportovali do Terezína, kde se zapojil do kulturních aktivit v ghettu. Letos si připomínáme 80. výročí úmrtí tohoto výjimečného skladatele. Americká houslistka Avery Morris se v rámci Fullbrightova stipendia vydala po jeho stopách. Podařilo se jí rozluštit poselství skladeb, které složil před deportací.
Tvorba Gideona Kleina je spojena především s pobytem v Terezíně. Kdy jste o něm slyšela poprvé?
Když jsem chodila do židovské školy u nás v synagoze Kehillat Israel v Los Angeles, tak nám učitelé vysvětlovali, co se stalo v Osvětimi a dalších koncentračních táborech. Nepamatuji si, že by vyprávěli o Terezíně. Teprve díky mé doktorské práci na Stony Brook University jsem poprvé slyšela o Gideonovi Kleinovi. Zpočátku mi připadalo naprosto neuvěřitelné, že v terezínském ghettu mohl existovat tak rozmanitý kulturní život! Gideon se ocitl mezi malíři, básníky a dalšími umělci. To vše ho inspirovalo. Paradoxně měl zřejmě nejlepší tvůrčí prostředí, ale v nejhorších podmínkách.
Gideon Klein
Gideon v Terezíně složil klavírní sonátu, fugu pro smyčcový kvartet, smyčcové trio, ale vy jste se zaměřila na jeho skladby před deportací. Proč?
Na univerzitě jsme si měli vybrat téma pro závěrečný recitál. Napadlo mě, že představím židovského skladatele z Evropy, který není v Americe ještě moc známý. Procházela jsem si materiály o Gideonovi, a brzy mi bylo jasné, že bych se chtěla zaměřit na tvorbu před deportací. Židovské muzeum v Praze mi zaslalo skeny jeho nedokončených skladeb z let 1939 - 1940. Tolik experimentů, které mě skutečně nadchly! Mnoho z těchto skladeb ale existuje pouze jako rukopis, psaný tužkou. Kleinovy skladby bylo nutné nejprve analyzovat a poté přepsat.
To zní skoro jako hudební archeologie!
Máte pravdu! Jde o sestavování částí notového zápisu a zkoumání not a značek, které zamýšlel. Poté, co jsem poprvé přepsala jeho Dodekafonickou houslovou skicu, tak jsem ji zahrála na housle. Došlo mi, že jsem první, kdo tuto Kleinovu skladbu hraje. V době, kdy ji složil, už nemohl veřejně koncertovat. V roce 1944 musel odjet z Terezína do pobočného tábora lágru v Osvětimi, kde byl zavražděn. Z celé rodiny přežila pouze jeho sestra Eliška, která zachránila jeho terezínské skladby. Předterezínské skladby se podařilo objevit v 90. letech minulého století na půdě v Praze.
Eva Krestová a Avery Morris, z koncertu Kleinova dua pro housle a violu - Foto Michal Romanovsky a Jakub Mayer
Podle čeho se rozhodujete, jak skladby přepsat nebo zda je dokončit?
Dodržuji vědecký přístup, aby bylo jasné, co je původní verze a co moje úprava. Velmi obtížně se pracuje s nedokončenými skladbami. A je otázka, proč jsou nedopsané? Možná jen zkoušel různé varianty a stále nebyl spokojen. Jeho čtvrttónová hudba je velmi zajímavá. Nedávno jsem publikovala článek na webu Živá hudba HAMU, kde se věnuji Kleinově skladbě pro housle a violu. U některých skladeb je datace a věnování například duo pro housle a violu je pro Aloise Hábu, který učil Gideona na pražské konzervatoři.
Ostatně Hába ho inspiroval k experimentování s různými žánry. Jaké vlivy vnímáte v Gideonově tvorbě nejsilněji?
Díky Hábovi Klein poznal práci s mikrotóny a dodekafonií, kromě toho se také dobře orientoval v jazzové hudbě. Několik měsíců pracoval v Divadle E. F. Buriana, kde se věnovali mj. velmi experimentální hudbě. Klein měl velké štěstí, že se díky své starší sestře, která také studovala na konzervatoři, rychle stal součástí umělecké komunity v Praze. Brávala ho s sebou do kaváren a na koncerty. Gideon například napsal bluesovou skicu pro saxofon, housle, klavír a bicí.
Stolperstein na Rašínově nábřeží 66 - Foto Avery Morris
Rašínovo nábřeží 66 - Foto Avery Morris
Několikrát jsme mluvily o Terezíně, kde Gideon tvořil. Co víte o jeho aktivitách z té doby?
Byl tam velmi aktivní. Skládal, koncertoval až sedmkrát týdně a také učil děti a mládež hrát na klavír. Snažil se motivovat hudebníky (například Pavla Haase), aby pokračovali v tvorbě navzdory náročným podmínkám v ghettu. Gideon měl své vlastní trio, v němž působil i mladý brněnský houslista Paul Kling, kterého Klein velmi podporoval. Když se podívám na vše, co Gideon v Terezíně složil, myslím, že právě tam mohl naplno rozvinout svůj skladatelský talent. Okamžiky radosti se střídaly s bolestí a strachem o jeho blízké. Kleinova poslední skladba - smyčcové trio, byla dokončena jen několik dní před deportací do Osvětimi.
Co je typické pro Kleinův styl?
Jeho hudba je těžká, ale velice komplexní a odvážná. Má vlastní harmonický jazyk, jenže je to nepředvídatelná harmonie, kde dochází k velmi rychlým změnám a spíše se v ní projevuje horizontální než vertikální/akordická harmonie. Slyšíte v ní prvky jazzu a folku. Kleinova hudba může být určitým způsobem šokující. Někteří lidé reagují opravdu překvapeně, když slyší čtvrttóny, které jsou skutečně temné, ale zároveň až groteskní. Já je miluji, protože se zcela liší od všeho ostatního, co znám.
Avery Morris spolupracuje s Davidem Fliggem - autorem knihy Don’t forget about me - zde vyfocená v rodném městě Gideona Kleina - Foto Avery Morris
Vydala jste se po stopách výjimečného hudebníka. Kam jste zamířila?
V roce 2023 jsem získala Fulbrightovo stipendium na výzkum Gideonova díla. Navštívila jsem všechna důležitá místa v Přerově a v Praze, spojená s jeho životem a tvorbou. Moc mi pomohl David Fligg, autor Kleinovy biografie, která vyšla v češtině pod názvem Dopis od Gideona. Několikrát jsem byla v domě na Rašínově nábřeží č. 66 v Praze, kde Klein bydlel se sestrou a s matkou. Organizovali tam domácí koncerty pro přátele z umělecké komunity. Předloni se ten dům rekonstruoval. Manažerka, která měla na starosti pronájem budovy, se nadchla pro můj nápad, že s violistkou Evou Krestovou z České filharmonie natočíme přímo v domě koncert. Zahrály jsme skladbu, kterou tam Klein složil.
Zmínila jste spolupráci s Davidem Fliggem. V čem spočívá?
Jsem mu velmi vděčná, že se mnou sdílí řadu informací o Kleinovi. Máme společný cíl: chceme, aby byl Gideonův příběh zachován a dozvěděla se o něm nejen odborná, ale i široká veřejnost. David je autorem námětu a scénáře divadelní hry Gido – portrét skladatele, která se letos hrála v rámci Festivalu Věčná naděje v rámci připomenutí 80. výročí Kleinova úmrtí v divadle Venuše ve Švehlovce v Praze. Součástí představení byly živě hrané skladby z Kleinovy tvorby v podání smyčcového kvarteta fama Q. Věřím, že budeme s Davidem i nadále spolupracovat. Moc ráda bych v budoucnu zorganizovala Kleinův festival právě v tom domě na Rašínově nábřeží. Chtěla bych příběh tohoto výjimečného skladatele představit komplexně, aby bylo pochopitelné, co vše ho inspirovalo.
