Pro dva pražské rodáky byla v období první republiky jedním z takovým míst právě Libeň, stará židovská. Arnošt Lustig (1926 - 2011), budoucí světově uznávaný spisovatel, scénárista a univerzitní profesor, a Erik Polák (1929 - 1996), budoucí významný historik a pedagog Památníku Terezín, byli vrstevníci. Věkově je dělily pouhé tři roky a to, že v dětství Arnošt bydlel v Libni dolní a Erik v té horní.
Mnohem víc, než co je rozdělovalo, je však spojovalo. Bylo to například prostředí židovských rodin, které už od dětství utvářelo jejich charakter. Později to byla i společná několikaletá drastická zkušenost z internace v terezínském ghettu, Osvětimi a dalších koncentračních táborů. Arnošt se zde ocitl už jako plnoletý, zatímco Erik tady teprve dospíval. Nejen nezlomná naděje, ale zejména jejich mládí jim pomohlo přežít útrapy Terezína a později i v dalších koncentračních táborů. Jednoduše, byli potřební k nasazení v pracovních lágrech.
O tom všem vypráví výstava instalovaná pod názvem „Chci žít tam, kde to mám rád“. Připomíná letošní 100. výročí narození Arnošta Lustiga a 30. výročí úmrtí Erika Poláka. Lustigovo výročí je navíc na seznamu významných výročí UNESCO zahrnujících období 2026-2027. Proto je výstava také součástí mezinárodní multižánrové iniciativy FestivAL100 probíhající v Česku a dalších 11ti zemích na 4 kontinentech.
Iniciátorka výstavy, dcera Arnošta Lustiga, Eva, spoluzakladatelka Nadačního fondu Arnošta Lustiga a dokumentaristka se věnuje rozvíjení odkazu svého otce od od jeho úmrtí v roce 2011. Na otce ráda a často vzpomíná: „Arnošt byl pyšný na své češství i na své židovství. A nejvíc si vážil člověka. Lidí spojených s pravdou a upřímností. Dobrých lidí. Člověka, který je schopný ze sebe vydat to lepší, protože v každém z nás je to lepší i to horší. Svojí podstatou byl Arnošt spisovatel. Psal, aby mohl žít. Žil, aby mohl psát. Psal o tom, co měl v krvi, v srdci, v mozku. Psal každou volnou vteřinu. Psal i tehdy, když nepsal.“
Na realizaci výstavy se kromě Nadačního fondu Arnošta Lustiga podílí také Nadační fond Hudba pro Věčnou naději, pořadatel hudebního festivalu Věčná naděje, který mimo jiné pečuje o odkaz Erika Poláka. Jeho význam byl nejen jako historika Památníku Terezín, ale především jako tvůrce metodiky pro výuku o poslání židovské komunity na školách.
Polákův syn vzpomínal na svého otce: „Erik Polák se vždy snažil aktivně zlepšit svět kolem sebe. Jeho poselství jsem formuloval při vzpomínkové schůzce k výročí jeho úmrtí ve větě (je to spíše odkaz): Pracujte na tom, abyste nezapomněli, nezapomínejte. Historie, kterou měl rád, kterou studoval a které zasvětil svoji práci, ukazuje mnoho hrůz a násilí, které si dnes ani nedovedeme úplně představit; a tedy s nimi počítat. V historii je však také naděje, že i ty největší hrůzy skončí a lidé budou spolu tvořit lepší svět. O víře mnoho nehovořil; nebyl přesvědčen, že věční bohové mohou omezit hrůzy této planety.“
Výstava je koncipována jako výběr citací z literární tvorby obou autorů, které odrážejí průběh jejich životních osudů. Arnošt Lustig je zde zastoupen především audioknihou ZPOVĚĎ (Multisonic, Praha 2005) a Erik Polák knihou Tři kapitoly (Sdělovací technika, Praha 2006, jako audiokniha dostupné na Supraphonline). Tok událostí pak objasňují stručné doprovodné texty a fotografie. Je příznačné, že výstava je instalována právě ve Velkém mlýně v Praze Libni, multifunkčním kulturním prostoru, kde je i pobočka Městské knihovny Praha s čítárnou. Výstavu tak mohou navštívit nejen čtenáři a znalci tvorby obou autorů, ale i účastníci koncertů, přednášek a jiných kulturních akcí, které zde probíhají. Výstava je přístupná od 24. dubna 2026.
Mgr. Svatopluk K. Jedlička


Nová synagoga v Libni je dosud připomínkou dřívějšího židovského města i místem, kde se v dětství Arnošt a Erik potkávali.
(foto: Svatopluk Jedlička)

Arnošt Lustig s vnukem Erika Poláka v roce 2005 (foto: rodinný archiv Polákových)

Erik Polák při čtení jmen obětí holokaustu na Židovském hřbitově v Terezíně v roce 1993 (foto: archiv Památníku Terezín)


Autoři nesou odpovědnost za výběr, prezentaci názorů a vyjádřené postoje obsažené v projektu FestivAL100, které nemusí nutně odrážet stanoviska UNESCO a nezavazují UNESCO.
Velvyslankyně Rakouské republiky, paní Dr. Bettina Kirnbauer
Velvyslankyně Polské republiky, paní Barbara Krystyna Tuge-Erecińska
Velvyslanec Spolkové republiky Německo, pan Peter Matthias Reuss
Starostka městské části Praha 1, paní Terezie Radoměřská
