Detektivní pátrání (nejen v rodinné historii) napříč celým světem

Statisíce jmen v archivech po celém světě. Za každým je jeden životní příběh, který možná hledáte. Vydejte se po stopách pozapomenutých osudů napříč archivy po celém světě. Jedno z nejzajímavějších badatelských center sídlí v Praze, kde jsou k dispozici tisíce video nahrávek z nadace Stevena Spielberga. Můžete si přehrát vzpomínky přeživších, kteří popisují každodenní život v terezínském ghettu nebo unikátní svědectví z Lidic.

Spielbergův archiv

Na počátku 90. let režisér Steven Spielberg najal badatele po celé střední Evropě, aby mu pomohli s přípravou filmu Schindlerův seznam. Zároveň angažoval profesionální dokumentaristy i amatérské badatele v Evropě i v zámoří. Postupně vybudovali rozsáhlý videoarchiv vzpomínek přeživších, který je dostupný díky Spielbergově nadaci. „Filmaři se ptali nejen na předválečný život, zkušenosti z války, ale také na to, co pamětníci zažívali po roce 1945. Rozhovory neměly být „jen“ o traumatizující zkušenosti z války, ale měly obsáhnout mnohem delší časový úsek v životě konkrétního člověka. Hlavní motivací pro založení „Spielbergovy“ nadace USC Shoah Foundation bylo zachovat unikátní svědectví, a předat jej dalším generacím ve světě, kde přímí svědci holokaustu již nebudou naživu. Během pár let se podařilo nahrát desítky tisíc rozhovorů. Hodně tomu pomohlo, že dokumentaristé už nepotřebovali těžkou filmařskou techniku. Natáčeli na ruční kameru. Záznamy byly nejdřív na VHS, postupně se vše digitalizovalo ‑ a díky tomu je většina rozhovorů online. Máme tu záznamy z 56 zemí ve 32 jazycích, včetně češtiny.“ vysvětluje Karin Roginer Hofmeisterová z pražského Centra vizuální historie Malach, které funguje v budově Matematicko‑fyzikální fakulty na Malostranském náměstí v Praze od roku 2010.

Osobní údaje

Je to jediné místo v Česku, kde můžete vidět kompletní záznamy vzpomínek přeživších. Najdete zde vyprávění pamětníků z židovské a romské komunity, vzpomínky politických vězňů či queer lidí. Řada videozáznamů je dostupná na webu Spielbergovy nadace, ale kompletní vzpomínky je možné vidět právě v Centru Malach. Podle Jakuba Mlynáře, který pracoval v této instituci od počátku, vysvětluje, že pamětníci poskytli výpovědi s tím, že VHS kazety s nahrávkami budou umístěny v kalifornském archivu Spielbergovy nadace. Každý zájemce tam měl dojet osobně. Doba se sice změnila, takže řada vzpomínek je sice online, ale bylo třeba omezit přístup z etických bezpečnostních důvodů. Ve výpovědích jsou totiž nejen jména, ale také záběry na rodinné fotografie, rodné listy a další dokumenty s osobními údaji.

Tisíce záznamů

Centrum Malach je volně přístupné veřejnosti, a napomáhá nejen při vyhledávání jednotlivých životních osudů, ale díky moderním technologiím můžete hledat i specifická témata. Není totiž náhoda, že tato instituce sídlí na Matematicko‑fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Díky napojení na vývojáře může Malach poskytovat přístup k velkým digitálním archivům a umožňuje i přístup k menších video kolekcím, které nemají své „domovské“ archivy. Odborníci z Malachu spolu s kolegy ze Západočeské univerzity v Plzni vytvořili fulltextové vyhledávání v několika jazycích. Díky tomu můžete hledat nejen podle jmen přeživších, ale také podle témat, která vás zajímají jako například „projevy diskriminace“ nebo „poválečné návraty domů“.

Terezínská svědectví

Mezi nejvyhledávanější vzpomínky v Malachu je vyprávění Viktora Laše, kterého v 18 letech jako terezínského vězně poslali odstranit pozůstatky nacistického řádění v Lidicích. Nikdy o tom, co prožil nemluvil, a když přijel zpátky do Terezína, řekl: „Neptejte se mě, kde jsem byl a co jsem tam dělal.“ Neřekl to ani rodině. Až během natáčení pro Spielbergovu nadaci popsal, čeho byl v Lidicích svědkem. V archivu lze také vyhledat desítky vzpomínek na slavného sportovce a populárního vedoucího aktivit pro mládež v Terezíně a v Osvětimi ‑ Fredyho Hirsche, o kterém nedávno vyšla nová kniha americké spisovatelky Wendy Holden ‑ Učitel z Osvětimi. V databázi jsou též vzpomínky na oblíbenou výtvarnici Friedl Dicker‑Brandeis, která v Terezíně vedla výtvarné výchovy. Řada jejích žaček vypráví, jak je tato výjimečná učitelka inspirovala. Ukázala jim, jak umění pomáhá, aby se alespoň na chvíli odpoutaly od každodenní reality v ghettu. V databázi Malach se mi podařilo najít například vzpomínky Ann Steinerové, která většinu života prožila v Kanadě, ale původně pocházela z pražské židovské rodiny. Ve videozáznamu vzpomíná, že ráda chodila na setkání sionistické mládeže, kterým se věnoval Egon (Gonda) Redlich. Vedl také tzv. alíja školu, kde se Ann a další mladí lidé připravovali na vycestování do Palestiny. V roce 1942 byl Redlich deportován do Terezína, kde se opět angažoval v péči o mládež. Ann nakonec odjela na podzim 1939 do Dánska, kde žila čtyři roky v pěstounské rodině. Její rodiče nacisté deportovali do Terezína, odtamtud do Estonska, kde zahynuli.

Poválečné hledání

Další archiv, kde můžete vypátrat spoustu zajímavých informací, je v Bad Arolsenu v Hesensku. Tato instituce vznikla po válce, kdy spojenci iniciovali vznik Mezinárodní pátrací služby. Napomáhali přeživším, kteří se snažili dopátrat, kde jsou jejich příbuzní či přátelé. Od roku 2007 je archiv přístupný pro veřejnost. Podobně jako Centrum Malach i archiv Arolsen má online databázi, kde najdete osobní složky lidí, kteří byli vězněni v koncentračních táborech a v ghettech po celé Evropě, jsou tam též záznamy z repatriačních center, evidence nuceně nasazených nebo informace o lidech, kteří zahynuli během pochodů smrti. Jsou zde také tisíce osobních předmětů jako například hodinky, šperky, dopisy či fotografie z koncentračních táborů nebo repatriačních center. Sbírka obsahuje 50 milionů dokumentů o přibližně 17,5 milionu osob a patří do Paměti světa UNESCO. Jedním z důležitých poslání archivu v Bad Arolsenu je pomoc při vyhledávání ztracených příbuzných či přátel, jejichž osudy se kvůli válce, rozdělily.

Důležitá stopa

Jeden z příběhů, který se mi díky tomuto archivu podařilo vyluštit, byl osud pěti mužů. V lednu 1945 uprchli z vlaku z Osvětimi, který projížděl přes Velim. Muži se dostali do lesa u nedaleké obce Sokoleč. Díky pomoci místních se schovávali v lesním úkrytu až do konce války. V květnu 1945 se vyfotili spolu s lidmi, kteří jim pomáhali. Desítky let nebylo známé, jak se tito přeživší jmenovali, ani co se stalo s jejich příbuznými. V roce  2015 jsem publikovala článek o této skupině v Lidových novinách. Na můj text zareagovalo několik pamětníků. Díky nim jsem zjistila, že jedním z přeživších byl Polák Mendel Janiak. Po válce poslal do Sokolče děkovný lístek. Byla na něm zpáteční adresa v Mnichově. Co se s Mendelem stalo? Díky archivu Bad Arolsen jsem zjistila, že byl v evidenci mnichovského tábora, kde bydleli přeživší z různých lágrů. Tato důležitá stopa mě navedla do mnichovského městského archivu. Tam zjistili, že měl odjet do Ameriky, ale pár dnů před cestou Mendela někdo přepadl na nádraží v Mnichově a zabil. Muže, který přežil útrapy osvětimského lágru i měsíce v lesní skrýši…Jeho příbuzní žijí v Americe, až díky pátrání, které jsem podnikla, se dozvěděli, co se stalo s Mendelem. V roce 2017 přijeli do Česka, a účastnili se vzpomínkové akce v Sokolči. Nic z toho by nebylo možné bez pomoci badatelů v jednotlivých archivech, kteří umí nejen poradit, kde hledat, ale také vás mohou navigovat, kde pátrat dál.