Indi Stivín – kontrabas & Alice Springs – klavír

26. 11. 2023, 19:30

Kostel sv. Vavřince pod Petřínem (Hellichova 18, Praha 1)

Jak na místo: Pěšky z Újezdu či Malostranského nám. tramvaj č. 12, 15, 20, možnost parkování v areálu Tyršova domu. Mapa níže.

Program:

Antonín Dvořák
V národním tónu, op. 73, B146 (úprava pro kontrabas a klavír)
Dobrú noc, má milá
Žalo dievča, žalo trávu
Ach není, není tu
Ej, mám já koňa faku

Indi Stivín
Fantazie HAAS (světová premiéra)

Antonín Dvořák

Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100, B 183 (úprava pro kontrabas a klavír)
Allegro risoluto
Larghetto
Scherzo. Molto vivace
Finale. Allegro

přestávka

Indi Stivín
Suita Bohemia pro kontrabas a klavír
Keltové
Česká země
Tarantella Praga
1938
Slované

Úpravy skladeb pro jiná obsazení, než jakým je původně určil autor, nelze považovat za nepietní, ani nejsou zcizením nápadu či plagiátem. Naopak. Mnozí skladatelé takové úpravy vytvářeli v zájmu propagace svého díla sami a řada děl světové literatury se stala známými zejména prostřednictvím přepracování, parafrází a transkripcí. Úpravy, které obsahuje první polovina programu, jsou dílem kontrabasisty Indiho Stivína, jenž jimi obohatil sólový repertoár pro svůj nástroj. 

Antonín Dvořák (1841–1904) se inspiroval lidovou poezií už ve svých prvních vokálních cyklech; jeho Moravské dvojzpěvy a sbory předznamenaly úspěšnou takzvanou „slovanskou“ etapu skladatelovy tvorby. Cyklus V národním tónu op. 73 vznikl z podnětu Dvořákova berlínského nakladatele Fritze Simrocka, který se snažil úspěch skladatelovy slovanské „exotičnosti“ obchodně využít. Simrock na splnění slibu poměrně dlouho čekal, údajně skladatel dlouho nemohl najít vhodné texty. Cyklus byl dokončen v polovině září 1886 a 14. listopadu téhož roku zazněly dvě z písní na koncertě ve prospěch penzijního spolku orchestru Národního divadla v provedení rodačky ze Lvova Terezy Arklové, patrně za skladatelova doprovodu. Kdy zazněl cyklus poprvé jako komplet není známo. Drobné písně jsou dokladem Dvořákova stylizačního mistrovství, které zachovává poetiku lidové inspirace. Dvořákova melodičnost a zpěvnost kontrabasu jsou v podobě „písní beze slov“ velmi dobře slučitelné. 

O své skladbě Suita Bohemia hovoří Indi Stivín sám: „Je to pohled na naši zemi mýma očima v kontextu celých staletí. První část ‚Keltové‘ nás uvede do doby, kdy naše kultura vznikala a která pro nás dodnes zůstává tak trochu tajemstvím. Život Keltů na našem území představuji syrový, ale čistý, s jasnou, až přímočarou melodikou. Druhá část ‚Česká země‘ už nás dovede do nám důvěrně známého prostředí. Je o laskavé přívětivé krajině, o lesích a loukách, o našem domově. Dramatické místo se ale objeví i v této slunečné větě. Třetí část ‚Tarantella Praga‘ je vyloženě veselá skladba, kterou jsem napsal speciálně pro soutěž Eurovize mladých muzikantů 2018. Je o studentském životě, plném zábavy a radosti. Čtvrtá část ‚1938‘ je potom pravým opakem části třetí. Jak už její název napovídá, přeneseme se do jednoho z nejsmutnějších roků naší historie, který předcházel těm nejtragičtějším událostem celého lidstva. V této větě ale tragédie nepropukne naplno. Tento díl suity vyjadřuje volání o pomoc, zradu a smutek. Poslední část ‚Slované‘ jsem napsal v tak trochu bojovném duchu. Po předchozích částech v této větě posílám lidem energii, která je tolik potřeba při obraně malé země, jež skrývá tisíce pokladů. Je o spojenectví, síle a odhodlání, o víře a bratrství. Největší hodnotou této části ale zůstává svoboda, pro kterou stojí za to žít.“ Skladba je určena pro kontrabas a orchestr a Indi Stivín ji provedl na Mezinárodním festivalu v Edinburghu u příležitosti své účasti v soutěži Eurovision Young Musicians roku 2018 za doprovodu BBC Scottish Symphony Orchestra, koncert byl přenášen rozhlasovými a televizními stanicemi (u nás ČT Art). Také v tomto případě se tedy jedná o komorní úpravu. 

Přímo pro festival Věčná naděje vznikla kompozice Fantazie Haas, kterou uvede Stivín v premiéře. Jedná se o poctu hudebnímu skladateli Pavlu Haasovi, který zahynul roku 1944 v Osvětimi. 

Indi Stivín – kontrabas

Indi Stivín je sólový kontrabasista, dirigent a skladatel. Narodil se v Praze, pochází z muzikantské rodiny. Od raného dětství hraje na klavír a na housle. Na Pražské konzervatoři studoval hru na housle u prof. Jaroslava Foltýna. Kontrabas si zamiloval pro jeho temný hluboký zvuk, absolvoval na Akademii múzických umění u prof. Jiřího Hudce. Absolvoval mistrovské kurzy u předních světových kontrabasistů, sólovou hru studoval u amerického kontrabasisty Garyho Karra. V patnácti letech se stal laureátem Mezinárodní interpretační soutěže v německém Markneukirchen (2017), o rok později debutoval na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro se sólovým recitálem. Jako jediný kontrabasista se probojoval do finále Eurovize 2018 ve Velké Británii. Vystoupil s řadou domácích orchestrů jako sólista. Od roku 2022 se věnuje také dirigování. V roce 2019 založil komorní orchestr Collegium Stivinum, v němž působí jako šéfdirigent a rezidenční sólista.

Alice Springs – klavír

Alice Springs vystudovala obor klavír na Pražské konzervatoři. Během studií se začala věnovat také zpěvu. Mezi lety 1995 a 2008 se věnovala písňové tvorbě a vydala autorská alba u vydavatelství PolyGram, Universal Music a Sony Music, za která získala řadu ocenění. Po vydání CD „Piano Album“, se vydala cestou, která ji dovedla k vážné hudbě. V současné době koncertuje s vlastní jazzovou formací a zároveň doprovází sólisty vážné hudby. Absolvovala řadu interpretačních soutěží v Čechách i v zahraničí. Za klavírní spolupráci získala cenu odborné poroty na Mezinárodní interpretační soutěži v německém Markneukirchen i na Mezinárodní soutěži „Pro Bohemia“ v Ostravě.