Rozhovor s uskupením Pavel Bořkovec Quartet

Letošní ročník má podtitul „Odvaha objevovat“. V programu se věnujete jak odkazu Pavla Bořkovce, tak autorům spjatým s terezínským odkazem. Co je pro vás osobně tím největším „objevem“ v letošním programu?

Snad až zjevením je pro nás Smyčcový sextet E. W. Korngolda. My všichni se s tímto dílem setkáváme poprvé a setkání je to opravdu obohacující. PBQ a takto pozdně romantický repertoár si mnohokrát cesty nezkřížili a těší nás, že se do této květnaté hudby můžeme ponořit. Také máme radost, že přijali naše pozvání kolegové a kamarádi, Pavel Ciprys s Matyášem Kellerem. Je vždy osvěžující naši zavedenou čtveřici rozšířit o nové možnosti hudebních dialogů.

Nést jméno Pavla Bořkovce je závazek i mise. Jak se v průběhu let vyvíjí váš vztah k jeho dílu a jak se snažíte jeho hudbu zpřístupnit současnému posluchači?

Za ta léta, která se jeho hudbě věnujeme, jsme získali jistou sílu v kramflecích. Bořkovcovo kompletní kvartetní dílo jsme natočili pro Český Rozhlas. Jeho hudbu se snažíme propagovat na většině našich koncertů. Dávno opadl ostych prezentovat jeho dílo, které v povědomí posluchačů poměrně nešťastně zapadlo. Je to hudba, alespoň na první poslech, poměrně náročná, ale nesmírně hluboká, dravá a výřečná. Někdy ji na koncertech nabízíme i v kontextu pedagogické linky Dvořák-Suk-Bořkovec a z publika se k nám vrací reakce, že je Bořkovec překvapivým objevem a vrcholem koncertu i ve společnosti jeho předchůdců. Jsme pyšní, že jeho jméno můžeme skutečně hrdě nést ve svém štítu.

Hudba autorů, kteří tvořili v nejtěžších životních podmínkách, v sobě nese obrovský náboj odolnosti. Jak se vám jako interpretům daří přenášet tuto emoci „naděje“ na publikum, aniž by večer působil pouze pietně?

Hudba tvořená v těchto podmínkách nese jedno veliké poselství. Připomeňme si, že tato díla vznikala ve chvílích, kdy nebylo jisté, co bude zítra, natož zda se vaše hudba kdy vůbec dostane na světlo světa. Tudíž vznikla z jediného podnětu - z nevyvratitelné nutnosti tvořit, zaznamenat na notový papír něco, co jinde a jinak vyjádřit nejde. Netvrdím, že takto nedokáže vzniknout hudba i za dob hojnosti a klidu. Ale u např. “terezínských autorů” je jisté, že v jejich dílech z této doby se nachází čirá hudba, která postrádá jakýkoliv motiv sebeprezentace či zištnosti a naopak překypuje kreativitou a nadějí do budoucna.

Kdybyste měli vybrat jeden moment nebo jednu větu z repertoáru pro 12. dubna, která nejvíce definuje „věčnou naději“, co by to bylo?

Omlouvám se, nedokážu vybrat jednu větu. Snad závěrečná věta z Burianova kvartetu s citací tématu, které se silně vztahuje k současným společenským otázkám. Nebo Adagio z Korngoldova Sextetu, kde se setkáváme s vyloženě mahlerovskými himmlische výjevy. Nebo snad čtvrtou větu z Ravelova kvartetu, do níž vkládáme věčnou naději, že se nezalekneme ani pětiosminového taktu ve zběsilém tempu?

Uhelný mlýn v Libčicích je prostor se silným industriálním geniem loci. Jak se těšíte na spojení vaší interpretace a tohoto syrového, moderního prostoru? Ovlivňuje architektura sálu to, jak vnímáte akustiku a energii skladeb?

Na prostory Uhelného mlýna jsme dychtivě zvědavi. S akustickým charakterem konkrétního prostoru do jisté míry “zápasíme” vždy. Ale obecně mají naše nástroje nejraději místa, která do naší hudby přinášejí svou rezonanci a na vystoupení se vlastně spolupodílí. Kvůli architektuře a geniu loci jsme mimochodem natáčeli 5. smyčcový kvartet Pavla Bořkovce i v prvorepublikové Winternitzově vile.

Festival Věčná naděje často vybírá netradiční místa. V čem je pro vás jako pro kvarteto zajímavější hrát v „nekoncertním“ prostředí oproti tradičním sálům jako je Rudolfinum?

Právě pro jejich jedinečnost a specifika, jež tyto prostory nabízí. Často taky dokážou dodat úplně nový kontext a nadstavbu celé hudební dramaturgii. I jako divák rád zažívám site-specific koncerty a představení a i když třeba tato místa ne vždy poskytují ideální akustické podmínky, přidaná hodnota genia loci pozdvihuje zážitek na úplně jinou úroveň.

Váš kvartet je známý svou energií a precizností. Na co byste nalákali někoho, kdo třeba na koncertě smyčcového kvarteta ještě nikdy nebyl, ale láká ho návštěva Uhelného mlýna?

Rozhodně bych mu zdůraznil příležitost slyšet jak smyčcový kvartet i smyčcový sextet v jeden večer. A také nemůžeme zaručit, že Uhelný mlýn nebude po našem vystoupení potřebovat návštěvu statika a další rekonstrukci, takže je k návštěvě nejvyšší čas. Koncert se koná v neděli v podvečer, což vybízí ke „kulturnímu výletu“. Co by si měli posluchači odnést v mysli cestou vlakem z Libčic zpět domů? V mysli naději a víru v dobro lidstva, v kapse pak třeba naše CD.