Dojemné setkání v Čáslavi

Mezi příchozí emailovou komunikací mě začátkem května upoutala pozvánka k účasti na setkání tří zajímavých osobností v čáslavské synagoze. Pozvání bylo součástí akcí pořádaných nebo zprostředkovaných v průběhu roku festivalem pro příznivce, předplatitele a donátory. Několik z nás se tak 15. května připojilo k účastníkům pomyslného návratu významného prvorepublikového průmyslníka Ing. Emila Picka (1865-1945) z Kanady zpět do Čáslavi. Symbolický návrat umožnilo historicky první vydání jeho pamětí, které sepsal v terezínském ghettu. Slavnost uspořádal Nadační fond dr. Dagmar Lieblové.

Mezi zmíněné tři zajímavé osobnosti patřila především pravnučka Emila Picka Angela. Po jejím boku stanul syn Sira Nikolase Wintona, známého zachránce mnoha dětských životů. Jejich setkání propojil prestižní americký novinář Jolyon Arthur Naegele, který celou svoji profesní dráhu zasvětil dění ve střední Evropě. Poznejme pohnutky, které je svedly dohromady.

Ing. Emil Pick, absolvent chemické průmyslovky, založil v roce 1909 v bývalém čáslavském cukrovaru rafinerii kokosového oleje, výrobu sušené čekanky, zeleniny, lihovin, kávové náhražky a droždí. Později se zaměřil na umělé jedlé tuky a továrna dodávala například i košer margarin. Systematický rozvoj Závodů Kosmos se však začal komplikovat a události začaly mít vliv i na další příslušníky blízké i širší rodiny.

V roce 1928 továrnu zničil devastující požár. Byl však blahodárný. Stal se nečekaným impulzem pro novou éru a celkovou modernizaci provozu. Přerod firmy úspěšně zvládnul jediný syn Emila Picka, Pavel, který v Závodech Kosmos začal pracovat po dokončení studií na pražské technice a v roce 1929 se stal i společníkem podniku. Výrobu také rozšířil na Slovensko.

Další rodinnou katastrofu znamenala Mnichovská dohoda a její následky. Pavel Pick a jeho žena Mary prozíravě poslali syny, Emilovi vnuky, devítiletého Petra a šestiletého Jana, do Velké Británie. Podařilo se to zásluhou dnes již legendárních vlaků Sira Nikolase Wintona. V období Protektorátu Závody Kosmos dostaly nuceného správce a „dobrovolně“ změnily majitele. Pickova rodina se v roce 1940 přestěhovala do Prahy. Po několika měsících však byla deportována do terezínského ghetta. Právě zde Emil Pick sepsal paměti jako osobní vzkaz svým vnukům.

Novinář Jolyon Arthur Naegele, pravnučka Emila Picka Angela Pick Greenway, syn Sira Nikolase Wintona Nick.

Po návratu z Terezína žil Emil Pick s manželkou, synem Pavlem a jeho druhou ženou Věrou nejprve v Poděbradech, a poté na lesním velkostatku Chlumek u Golčova Jeníkova, kde Emil Pick na konci roku 1945 zemřel. Původní majetek jim navrácen nebyl. V roce 1948 Pavel Pick s rodinou emigroval nejprve do Velké Británie a poté do Kanady, kde se usadili. V Kanadě se později Pavlovu synovi Johnu Pickovi, patřícímu mezi Wintonovy děti, narodila i pravnučka čáslavského průmyslníka Emila Picka Angela Pick Greenway.

Právě Angela Pick Greenway zavítala v polovině května do Čáslavi. Navštívila rodinnou hrobku a na babiččinu památku odhalila stolperstein před vilou v Masarykově ulici. Vyvrcholením její návštěvy byl křest prvního vydání knihy terezínských pamětí jejího pradědečka, které vyšlo zásluhou Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové ve spolupráci s nakladatelstvím Stillus Press. Knihu představil předseda správní rady fondu Martin Liebl. Slavnostní událost se uskutečnila v citlivě zrekonstruované čáslavské synagoze.

Martin Liebl.

V úvodním slově Angela Pick Greenway zdůraznila obyčejné, zdánlivě všední, mezilidské vztahy: „Jsem hluboce dojatá, že jsem mohla přijet z Kanady a že dnes mohu být tady se svým manželem Jimem, našimi dětmi Stephanie, Jonathanem a Caroline a čtyřmi z našich deseti krásných vnoučat – Siennou, Jakem, Verou a Rileym. Jsem také potěšena, že mě doprovázejí lidé, kteří mě v průběhu let inspirovali a podporovali. Sdílení tohoto pódia se synem Sira Nicholase Wintona mi přináší hlubokou radost. Je dojemné sedět vedle syna muže, který před více než osmdesáti roky zachránil mému otci život a umožnil tak, abychom se zde setkali v tak hojném počtu. Stejně jako hrdinství Sira Wintona zůstávalo dlouho skryté, také paměti mého dědečka sepsané v Terezíně jsme objevili teprve nedávno. Nenašli jsme je ani v knihovně ani v muzeu; objevil je můj otec v kartonové krabici na dně úložné skříně. Ležely tam ve tmě téměř padesát let a čekaly, až je najdeme. Často přemýšlím o tom, jak ty nejúžasnější věci vznikají z prosté lidské laskavosti. A je vzácnou výsadou vidět, jak se životy propojují napříč desetiletími a generacemi – jak Nickův otec kdysi podal ruku mému otci a jak tato nit stále spojuje naše rodiny.“

A na závěr připojila citát Sira Wintona: „Nespokoj se jen s tím, že neuděláš nic špatného, buď připravený každý den zkusit udělat něco dobrého.“

Text: Svatopluk Jedlička, Foto: autor textu a Nadační fond dr. Dagmar Lieblové