Nadační fond Hudba pro Věčnou naději, pořadatel mezinárodního hudebního festivalu Věčná naděje
VYHLAŠUJE 4. ročník skladatelské soutěže Téma soutěže – Věčná naděje
Podmínky soutěže:
Odbornou porotu 4. ročníku soutěže tvoří předseda České flétnové asociace Miroslav Lopuchovský (CZ), členka správní rady Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději Martina Jankovská (CZ), dramaturgyně festivalu Věčná naděje Kristina Vocetková (CZ), skladatel a muzikolog Yuval Shaked (IL) a flétnisté Sylvie Neumann Schelingerová a Jan Ostrý (CZ).
Vyhlášení výsledků soutěže proběhne jako součást koncertu 10. ročníku Hudebního festivalu Věčná naděje v roce 2027 v Praze. Flétnový part vítězné skladby při jejím premiérovém uvedení provede Jan Ostrý.
Ceny pro výherce:
Notový záznam skladby spolu s elektronickou nahrávkou (MP3/WAV), zašlete společně se jménem a kontaktními údaji (e‑mail a mobilní telefon) v elektronické podobě do 31. 1. 2027 do 23:59 na e‑mailovou adresu irma.mrazkova@vecnanadeje.org.
Z důvodu objektivního hodnocení prosíme o nepodepisování notového materiálu. Tento bude označen číselnou kombinací související s datem zaslání.
Naděje je mimořádně zajímavá substance: nezměřitelná a neuchopitelná, ale nesmírně potřebná, samozřejmě zejména ve chvílích, kdy hrozí, že ji začneme ztrácet. Podobně jako lásku, i naději můžeme dávat druhým, aniž bychom ji měli sami pro sebe, a naopak: můžeme ji mít i tehdy, když už reálně prakticky neexistuje.
Ne náhodou Dante Alighieri v Božské komedii umístil nad vstup do pekla nápis „Zanechte naděje, kdo vstupujete“, protože vědomí, že veškeré strachy, muka, bolesti jsou navždy a není naděje na změnu a záchranu, je horší než smrt samotná. I v jiném pekle – tady na zemi – pracovali se substancí naděje: nad vstup do koncentračního tábora v Osvětimi nechali nacisté ukovat nápis „Arbeit macht frei“„Práce osvobozuje“. Rudolf Vrba, jeden z nemnohých, kterým se z Osvětimi podařilo uprchnout a předat zprávu o zvěrstvech tam páchaných, ve své pozdější knize vzpomínal, jak blahodárně na něj ta tři slova zapůsobila: chtějí práci, mají ji mít, snad to tedy nebude tak zlé – myslel si. Dostal prý tehdy po úmorné cestě do neznáma příliv energie – protože se mu dostalo n a d ě j e. Samozřejmě falešné naděje, ale on a tisíce dalších po něm, kteří prošli onou branou, se jí drželi, protože člověk zkrátka naději potřebuje.
A tak je úžasné a příznačné, že nadační fond a festival založené panem Jiřím Polákem nesou název Věčná naděje. Připomínají primárně tzv. terezínské autory a další skladatele a jejich díla vzniklá v časech nesvobodných a nedobrých. Festival jim dává naději, že nebudou zapomenuti a že se třeba z jejich utrpení dokážeme poučit. Snad ano: opravdu se zdá, že jména autorů, kteří měli být umlčeni, se i díky Věčné naději daří připomínat a oživovat, protože se nabízí stále více možností slyšet hudbu takového Pavla Haase, Gideona Kleina, Hanse Krásy, Viktora Ullmana… a to i mimo festivalová pódia. To je dobrá a nadějná zpráva.
Měli bychom si přát vedle toho obligátního zdraví častěji právě naději a více naděje, protože do jakýchkoli časů, kdy se z jakýchkoli důvodů smráká v duši, je jí potřeba jako soli. Na shledanou na některém z koncertů festivalu, který na to nezapomíná, festivalu Věčná naděje.
Eva Hazdrová Kopecká, muzikoložka
Miroslav Lopuchovský je flétnista, pedagog a předseda České flétnové asociace. Po studiu na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze působil jako flétnista Symfonického orchestru Československého rozhlasu, nejprve jako druhý flétnista s povinností pikoly a od roku 1984 jako první flétnista. Na Pražské konzervatoři později působil také jako pedagog; věnoval se mimo jiné orchestrálním studiím, hře na pikolu, metodice a dějinám a literatuře příčné flétny. Na škole studoval také kompozici u Jindřicha Felda a Ilji Hurníka. Dlouhodobě se věnuje pedagogické činnosti, flétnové metodice a organizaci odborných akcí a kurzů.
Martina Jankovská se od roku 2020 věnuje vedení festivalu Věčná naděje, které převzala po jeho zakladateli Jiřím Polákovi († 2021). Je členkou správní rady Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději. Vlastní profesí je advokátka; od roku 2014 působí ve vlastní kanceláři pod značkou Exiure, dříve pracovala v mezinárodních advokátních kancelářích v Brně a v Praze. Umění, ať už hudební, výtvarné či dramatické, je pro ni neoddělitelnou součástí tvorby a vnímání krásy v životě sloužící k povznášení lidského ducha.
Kristina Vocetková je česká violoncellistka a členka Tria Bohémo. V roce 2019 založila s houslistou Matoušem Pěruškou a klavíristou Janem Vojtkem klavírní trio, které získalo řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné na soutěžích Joseph Haydn International Chamber Music Competition ve Vídni, Melbourne International Chamber Music Competition v Austrálii, Parkhouse Award v Londýně a Joseph Joachim Chamber Music Competition v Německu. V roce 2023 byla triu udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu. Trio vystoupilo mimo jiné v londýnské Wigmore Hall, vídeňském Musikvereinu a v Manchesteru ve Stoller Hall a představilo se na festivalech Pražské jaro, Gent Festival van Vlaanderen a Schwarzwald Musikfest.
Yuval Shaked je izraelský skladatel a muzikolog. Studoval na Rubinově hudební akademii na univerzitě v Tel Avivu a v letech 1981–1984 u Mauricia Kagela na Musikhochschule Köln. V letech 1985–2005 přednášel na Kibbutzim College v Tel Avivu a v letech 2000–2023 na Haifské univerzitě, kde byl v letech 2011–2015 vedoucím katedry hudby a v letech 2016–2020 vedoucím umělecké školy. V letech 1990–1996 působil jako redaktor publikací Izraelského hudebního institutu a v letech 2000–2008 vedl Feher Jewish Music Center při Muzeu diaspory v Tel Avivu. Byl také lektorem Mezinárodních letních kurzů nové hudby v Darmstadtu. Produkoval řadu koncertů a nahrávek, publikuje odborné texty a jeho skladby byly uvedeny na řadě významných festivalů.
Sylvie Neumann Schelingerová je česká flétnistka, absolventka Pražské konzervatoře a Fakulty umění Ostravské univerzity. Studovala také ve Vídni a Würzburgu. Je laureátkou řady mezinárodních soutěží, mimo jiné držitelkou 1. ceny na soutěži Friedricha Kuhlaua a ocenění za nejlepší interpretaci Sonáty Bohuslava Martinů na soutěži Pražské jaro 2019. V letech 2016–2018 byla členkou Orchestrální akademie České filharmonie. V současnosti působí jako první flétnistka Severočeské filharmonie Teplice a věnuje se také pedagogické činnosti.
Jan Ostrý je flétnista a pedagog. Na flétnu začal hrát pod vedením prof. V. Žilky a poté studoval na Pražské konzervatoři u prof. Františka Malotína. Od roku 1992 studoval na CNR de Versailles a následně jako stipendista francouzské vlády na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě Philippa Bernolda, kde studium ukončil získáním 1. ceny konzervatoře. Během studia získal ocenění na interpretačních soutěžích a absolvoval mistrovské kurzy u předních flétnistů. Působil jako sóloflétnista Orchestre National de Lyon a Den Norske Operaen v Oslu. Koncertoval v mnoha evropských zemích a na významných festivalech. Podílel se na řadě nahrávek, mimo jiné na kompletu Bachových sonát pro dvě flétny a continuo a na nahrávce komorní hudby Bachových synů. V současnosti vyučuje na Pražské konzervatoři a Ostravské univerzitě; na Ostravské univerzitě je garantem specializace Flétna. Pravidelně vede také mistrovské kurzy v rámci Evropské flétnové akademie a dalších mezinárodních kurzů.
Velvyslankyně Rakouské republiky, paní Dr. Bettina Kirnbauer
Velvyslankyně Polské republiky, paní Barbara Krystyna Tuge-Erecińska
Velvyslanec Spolkové republiky Německo, pan Peter Matthias Reuss
Starostka městské části Praha 1, paní Terezie Radoměřská
