Naděje IV. – 21. 3. 2023, 19.30 hod.
Vzlet, velký sál
Terne Čhave - hudba zapomenutého holocaustu
Nejen tvorba židovských autorů bývala v koncentračních táborech uváděna a hrána.
Věčná naděje by v letošním roce ráda upozornila také na tzv. “zapomenutý holocaust”, tedy pronásledování a likvidaci Romů. Romský holocaust je označován termínem porajmos, doslovně “zničení” v některých dialektech romštiny. Jen na českém území existovalo několik sběrných, pracovních a koncentračních táborů pro Romy, ať už nejznámější Lety, nebo tábor v Hodoníně u Kunštátu, čtyři lágry na Liberecku, další v Praze - Ruzyni, Brně, Pardubicích, Olšovci… Ačkoliv romská hudba nepochybně v táborech zněla, nebyla zaznamenána jinak než ve vzpomínkách pamětníků, píseň nahrazovala psanou historii. Jsou dokumentovány vzpomínky na písně s houslemi, romské táborové kapely či nucené zapojení do kabaretních výstupů.
„Najednou se z jednoho baráku ozval zvuk cikánských houslí, vzdálených jakoby ze šťastnějších časů a krajin - melodie z maďarských stepí, melodie z Vídně a Budapešti, písně z domova,“ vzpomíná historik Eugen Kogon.
Přímo pro Věčnou naději vzniklo ve spolupráci se skupinou Terne Čhave pásmo písní, které v koncentračních táborech vznikly nebo s romských holocaustem souvisejí. Uvedeme však i několik skladeb přímo z kapelního repertoáru.
Aušvicate hi kher báro (V Osvětimi je velký dům) je vůbec nejslavnější skladbou vztahující se k porajmos. Uchovala se dle svědectví několika přeživších, především Růženy Danielové z jihomoravských Mutěnic, která byla v roce 1943 deportována i s rodinou do tzv. cikánského tábora v Osvětim-Březinka. Díky jejímu ztvárnění písně provedl etnomuzikolog Dušan Holý analýzu Aušvicate hi kher báro, kterou spolu s historikem Ctiborem Nečasem předložili v knize Žalující píseň. Sama Danielová přišla v Osvětimi o manžela a pět dětí.
Terne Čhave představují na české i evropské hudební scéně jedinečný fenomén. Jsou jednou z nejdéle fungujících a nejúspěšnějších českých romských kapel. Kromě vystupování na tuzemských - i těch největších - festivalových pódiích, projeli také velkou část Evropy, od Polska, Slovenska a Maďarska přes Itálii, Španělsko, Francii, Benelux, Německo až po Anglii a Skotsko. Již od svých počátků, které sahají do 80. let, se drží svých romských kořenů, nespokojují se však s nekonečnými variacemi na klasický romský folklór, ale vydávají se na svébytnou cestu do různých hudebních oblastí. Jejich vývoj tak směřuje od folku po world music až po rock´n´roll, jejich repertoár tvoří především autorská tvorba, za kterou získali prestižní hudební Cenu Anděl. Energie jejich hry je pověstná, jejich romství se projevuje v osobitých melodiích a zejména v romských textech, ve kterých zpívají o místě dnešních Romů v neustále se měnícím světě.
