Nebude to poprvé, kdy festivalové publikum zveme na výlet. Tentokrát do krásného historického města Žatce, vzdáleného něco přes hodinu jízdy severozápadním směrem od Prahy.
Strávíme krásné nedělní odpoledne komentovanou procházkou po městě, navazující prohlídkou rabínského domu a muzea, sousedícího s obnovenou synagogou, včetně aktuální výstavy Petra Nikla, a zakončíme koncertem slovenské skupiny Mojše Band od 17 hodin v žatecké synagoze. Zahrají žalmy, pijuty a chasidské niguny bývalé rakousko-uherské monarchie – jste určitě zvědavi, co to bude.
Pro větší pohodlí můžete využít organizované autobusové dopravy z Prahy.
Časový harmonogram:
Žatec patří k nejstarším městům v Čechách – jeho počátky sahají až do 11. století. Na jeho ulicích je historie vidět i cítit. Zachovalé centrum, které je součástí světového dědictví UNESCO, vypráví příběhy středověkých měšťanů, obchodníků i řemeslníků. Ale Žatec je známý i něčím jiným – chmelem.
Už přes 700 let se tu pěstuje a zpracovává jedna z nejcennějších surovin pro výrobu piva. Žatecký chmel je světový pojem – pro jeho jemné aroma a kvalitu ho vyhledávají sládci z celého světa. Právě zde vzniklo Chmelařské muzeum i zážitkový areál Chrám chmele a piva, kde se návštěvníci dozvědí více o této jedinečné tradici – a mohou si prohlédnout místa, kde historie výroby piva ožívá.
Jen pár minut chůze od hlavního náměstí stojí monumentální synagoga z konce 19. století – jedna z největších v České republice. Po letech chátrání prošla citlivou rekonstrukcí a dnes slouží jako muzeum i kulturní prostor. Přibližuje historii židovské komunity v Žatci, která tu po staletí spoluutvářela tvář města, a zároveň nabízí prostor pro současné výstavy, koncerty a vzdělávací akce.
K právě takovým kulturním programům patří i židovská a klezmerová hudba – tradiční žánr, který se díky skupinám jako Mojše Band vrací na pódia i mimo největší města. Jejich vystoupení v Česku i zahraničí dokazují, že židovská hudba má stále co říct.
Mojše Band je originální slovenské trio specializující se na židovskou a klezmerovou hudbu. Tvoří ho Michal Paľko (cimbál, zpěv), František Kubiš (akordeon) a Jakub Stračina (kontrabas). Ve své tvorbě kombinují prvky klezmeru, chanson, jazzu i world music. Zazářili na festivalech v Krakově, Amsterdamu, Budapešti a Vídni a stali se finalisty International Jewish Music Festival. Publikum zaujímají osobitým přístupem, výraznou instrumentací a žánrovou otevřeností.
Z nabídky si můžete vybrat jednu ze tří variant. Členské ceny jsou určeny pro členy Klubu Věčné naděje.
Cena:
Cena:
Cena:
Žalmy, pijuty a chasidské niguny bývalé rakousko-uherské monarchie
Adon Olam
tradiční pijut k denní ranní modlitbě
text Šlomo ibn Gabiro, úprava Mojše Band
Teka be Shofor, Dovid Brider, Melech chaj vekajam
výběr tradičních nigunů k oslavě vysokých svátků chasidské komunity v Bobowe
Niezhurytza Khloptzy
tradiční tish nigun (melodie ke stolování) chasidské komunity chabad v Lubaviči
Nigun Modus be Ahava Raba
Lejb Hirsch Bakonz Chrzanówa
Austerlitzer, Lecha Dodi
rabín Teodor Austerlitz a kantor Samuel Gottschall
(výběr z pramenů neologické synagogy v Prešově z dvacátých let 20. století)
Shema Israel
ústřední modlitba judaismu, niguny chasidské komunity Sadigura-Krilowitz
Mojsze tanz, Sher, Ketzer nign
instrumentální a simcha niguny (radostné nápěvy) z bývalé šarišské župy na východním Slovensku
Židovský národ si ve svých komplikovaných dějinách, poznamenaných nepochopením, předsudky a nenávistí, která vedla k neustálé migraci, uchovával kulturní jedinečnost. Kdekoli se Židům podařilo usadit, přijali také prvky místní kultury a vyvinuli tak hudební styl, který spojoval rozmanitost kulturních vrstev přes časovou vzdálenost téměř tisíce let. V habsburské říši žili Židé kromě vlastního Rakouska v menšinách hlavně na území tehdejšího Polska, v Čechách a na Moravě, v Haliči a Uhrách, jejichž severní část zaujímala přibližně území dnešního Slovenska. Tak se ve východní Evropě, kde hudba od nepaměti doprovázela náboženský i všední život, vytvořilo jakési hudební univerzum. V 19. století sehrálo významnou roli ortodoxní hnutí chasidismu, které vzniklo o století dříve. Hebrejské slovo „chasid“ znamená zbožný, chasidské pojetí zbožnosti je prodchnuto radostí, vědomím všudypřítomné jiskry boží. Zvláštní roli sehrála u chasidů hudba klezmerů, kteří svou hrou doprovázeli svatby, různé oslavy, zábavy.
Žalmy jsou podle významu slova převzatého z řečtiny oslavné písně. Pocházejí z období Prvního (Šalamounova) chrámu, postaveného v 10. století př. n. l., o čtyři století byl později za vlády krále Nebukadnesara II. zbořen. Žalmy jsou chvalozpěvy, nářky, díkůvzdání, meditace, jejich autorství se zhruba z poloviny připisuje králi Davidovi. Rovněž pijut je slovo z řečtiny, znamená poezii, včleněnou do židovské liturgie. Pijutim (v množném čísle) náležejí vznikem rovněž do období Šalamounova chrámu. Od středověku vznikaly jejich sbírky, které jim určovaly místo v náboženském obřadu. Nigun znamená hebrejsky melodie. Každé židovské společenství si tvořilo vlastní nigunim a předávaly se z generace na generaci. V jejich melodické a rytmické složce jsou patrné rozdíly podle území, na němž a pod jakými vlivy vznikaly.
Soubor Mojše Band čerpá z historického repertoáru. U hudby udržované pouze tradicí lze jen s výhradou hovořit o originálním znění, tomu se však jistě blíží skladby doprovázené akordeonem, kontrabasem a cimbálem. Jindy soubor využívá tradiční skladbu jako základ a obohatí ji zvukem současnosti, včetně elektroniky.
Program uvádí pijut Adon Olam, jehož text vytvořil Šlomoibn Gabirol, židovský filozof a básník žijící v muslimském Španělsku; zemřel roku 1070 ve Valencii. Jeho hlavní filozofické dílo Pramen života ovlivněné novoplatonismem bylo přeloženo také do latiny, dochováno je kolem čtyř set jeho básní, světských i určených k liturgii.
Významnou součást židovské víry tvoří oslava vysokých svátků, desetidenní pokání mezi svátky Rošhašana (židovský Nový rok) a Jomkipur (Den smíření). Ve městě Bobowa v Haliči se v první polovině 18. století utvořila významná chasidská komunita, takzvaný boboverský chasidismus, které měly interpretovat uváděné tradiční niguny Teka beshofor, Dovid Brider, Melech chaj vekajam. Nacionální socialismus komunitu vyvrátil, přeživší obnovili hnutí ve Spojených státech s centrem v newyorském Brooklynu, kde existuje dodnes.
Chasidské uskupení nazývané chabad vzniklo koncem 18. století. Pojem chabad je akronymem židovských výrazů chochma (moudrost), bina (poznání) a daat (vědění). Nigun Niezhurytza Khloptzy se vztahuje k místu prvního sídla skupiny v běloruské Lubaviči ve smolenské oblasti.
Lejb Hirsch Bakon (Bacon, 1875–1928), kromě nigugu Modus be Ahava Raba autor dalších dvou set skladeb, byl od roku 1905 kantorem ve velké synagoze v Chrzanówě v Malopolsku. Od roku 1919 působil pět let jako kantor v Berlíně, poté se vrátil do Chrzanówa. „Ahava Raba“ znamená v hebrejštině „velká láska“. Nigun Lejba Hirsche Bakona je vyjádřením stoupání duší do sfér čtyř světů.
V Prešově se dochovaly významné židovské památky. Tamní (neortodoxní) synagoga byla vysvěcena roku 1898. Teodor Austerlitz (1880–?), syn prešovského rabína Meyera Austerlitze, se zasloužil o založení prešovského židovského muzea roku 1931. Samuel Gottschall, prešovský kantor, zanechal úctyhodné hudební dílo, nedávno nově objevené a vydané tiskem.
Ve městě Sadhora (jidiš Sadigura) v Bukovině působila významná chasidská dynastie. Její počátky sahají do roku 1850 a existovala v tomto místě do první světové války, poté ve Vídni a v polské Přemyšli, před druhou světovou válkou přesídlila do Izraele. Modlitba Shema Israel (Šema Jisra‘el/ Slyš Izraeli) je ústřední prvek židovské liturgie. Od nepaměti sloužila k utvrzení víry a měla posilovat duchovní pevnost národa.
Závěr programu rozezní hudební památky ze Šariše. Melodie a tance jsou veselé; dnes je však posloucháme s vědomím tragických osudů židovského obyvatelstva.
Žatecká synagoga byla postavena v letech 1871-1872 v maurském slohu podle návrhu architekta Johana Staňka a vysvěcena rabínem Abrahamem Frankem. Je to druhá největší synagoga v Čechách. V roce 1938 byla synagoga během Křišťálové noci vypálena a přestala sloužit svým účelům. Prostory byly využity jako vojenská nemocnice, později objekt sloužil jako pomocná škola, sklad a v 50. letech jako tržnice. Po nejnutnějších opravách se zde od roku 1998 konaly různé příležitostné akce, při nichž na účastníky zapůsobila vynikající akustika prostoru.
V roce 2013 synagogu a rabínský dům koupil fotograf Daniel Černý z Chomutova, který postupně opravil již více nevyužitých objektů v regionu a vrátil jim smysluplné využití. Potřebná rekonstrukce započala v roce 2020 a v březnu 2024 se nově zrekonstruované „Muzeum a kulturní prostor synagoga Žatec“ otevřelo veřejnosti.
