Naděje I. | 15. 2. 2022 | Sál Pražské konzervatoře

15. 2. 2022
Koncertní sál Pražské konzervatoře, 19.30 hod.

Zahajovací koncert – výročí krále argentinského tanga

Ladislav Horák – akordeon
Komorní orchestr Pražské konzervatoře
Chuhei Iwasaki – dirigent / Japonsko

Pavel Haas
Studie pro smyčce

Ástor Piazzolla
Las Cuatro Estaciones Porteñas / Čtyři roční doby v Buenos Aires
Verano Porteño / Léto (Allegro moderato)
Otoño Porteño / Podzim (Allegro moderato)
Invierno Porteño / Zima (Lento)
Primavera Porteña / Jaro (Fuga. Allegro)

Studii pro smyčce napsal Pavel Haas pro hudební těleso, které v Terezíně založil Karel Ančerl. Její provedení 1. září 1944 jen podtrhlo absurditu fenoménu kulturního života v koncentračním táboře. Tamní kulturní dění vyrostlo za okolností, které nacističtí mučitelé nepředpokládali, když na úzký prostor soustředili tolik hudebních a divadelních umělců, tvůrců i interpretů – instrumentalistů, zpěvaček a zpěváků, hereček a herců, divadelních režisérů a výtvarníků, k nimž se připojili další. Zpočátku utajované hudební produkce a improvizovaná představení se nacistům staly prostředkem k vystupňování podvodu, skrytého pod heslem „Vůdce daruje Židům město“, jak se existence Terezína prezentovala navenek. Pod cynickým názvem Der Führer schenkt denJudeneine Stadt byl v srpnu 1944 v Terezíně natočen na příkaz nacistů film, který měl ukázat „svobodný život Židů“ stranou války, v němž se mohli poklidně věnovat umění; součástí filmu bylo i vystoupení orchestru, který zde sestavil vězněný dirigent Karel Ančerl. Režisérem filmu se stal na příkaz nacistů další vězeň, německý herec a režisér Kurt Gerron, vzápětí po dokončení natáčení byl odvezen do Osvětimi a usmrcen v plynové komoře. Do filmu bylo zařazeno také vystoupení Ančerlova orchestru, který hrál Studii pro smyčce Pavla Haase. Další provedení skladby se uskutečnilo 13. září a poté ještě nejméně dvakrát. V polovině října byli Pavel Haas, Karel Ančerl, Kurt Gerron a mnozí další deportováni do Osvětimi. Ančerl přežil a party Haasovy Studie pro smyčce se mu podařilo po válce shromáždit, s výjimkou partu kontrabasu, který dokomponoval Haasův žák a životopisec Lubomír Peduzzi. Tak se podařilo partituru zrekonstruovat. Studie pro smyčce prozrazuje vliv Haasova učitele Leoše Janáčka, ale také moravského folkloru a synagogálních zpěvů.

Argentinský skladatel Ástor Piazzolla vyrůstal v New Yorku a rytmus tanga pro něj představoval spojnici s původní vlastí. Roku 1937 se rodina vrátila do Buenos Aires a Piazzolla se s tangem setkal bezprostředně. V roce 1954 obdržel stipendium do Paříže, kde studoval u Nadii Boulanger. Ta jej přiměla, aby využil spojení zdrojů své domoviny s evropskou hudební tradicí a na tomto základě si vytvořil osobní styl. Po návratu do vlasti založil Piazzolla soubor Octeto Buenos Aires v obsazení dvojic bandoneonů a houslí, klavíru, violoncella, elekrické kytary a kontrabasu. Tak se zrodil styl „tango nuevo“. Skladbou Čtyři roční doby v Buenos Aires vytvořil protějšek proslulých houslových koncertů Antonia Vivaldiho Le quattro stagioni. Piazzollova skladba nese v originále název Las Cuatro Estaciones Porteñas – slovo „porteño“ označuje obyvatele Buenos Aires, což je označení provincie i argentinského hlavního města. Skladba Verano porteño (Léto v Buenos Aires) vznikla roku 1965 jako součást scénické hudby ke hře Melenita de Oro Alberta Rodrígeze Muñoze, další tři části zkomponoval Piazzolla v letech 1969/70. Teprve tehdy vznikl cyklus, který hudebně ilustruje proměny ročních období ve městě a nálady jeho obyvatel: žhavé léto, v němž se vše zpomalí, dusno nehybného vzduchu jsou téměř nesnesitelné; podzim je měsíc, v němž se listí stromů barví do žluta, měsíc sklizně; po něm nastává chlad a příšeří zimních dní. S jarem, které je záměrně umístěno na závěr cyklu, přichází probuzení, nové touhy, všechno rozkvétá.

Ladislav Horák – akordeon

Ladislav Horák je absolventem Pražské konzervatoře a Západočeské univerzity v Plzni, laureátem mezinárodních soutěží v Andoře, Itálii a ve Španělsku. Vystupuje jako sólista a s domácími i zahraničními orchestry, je zván na prestižní světové festivaly. Uvedl řadu českých i zahraničních autorů ve světových premiérách. Reprezentuje českou akordeonovou školu v mezinárodních organizacích (La Confédération Mondiale de l'Accordéon, Europeane Accordion Federation), či jako předseda porot mezinárodních soutěží (Castelfidardo, Innsbruck, Mons). Jako jediný akordeonista ze střední Evropy je zván do porot prestižních německých soutěží Deutscher-Akkordeon-Musikpreis (DAM) a Deutsche-Orchesterwettbewerb (DOW), je uměleckým ředitelem soutěžního festivalu Mezinárodní akordeonové dny, pořádaných od roku 2015 v Praze. Vedl mistrovské kurzy v Evropě i ve Spojených státech. Specializuje se na interpretaci stylu „tango nuevo“ argentinského skladatele Ástora Piazzolly. CD nahrávka „Vivat tango“, kterou natočil společně s violoncellistou Petrem Nouzovským, zvítězila v roce 2014 v soutěži „The Violoncello Foundation“ v New Yorku.

Komorní orchestr Pražské konzervatoře

Konzervatoř „by měla být ústavem určeným uchovávat praktickou znalost hudebního umění ve všech jeho odvětvích i teoretické poznatky s tím spojené a mistrovská díla, jež toto umění vytvořilo. Kromě toho by se měl takový ústav postavit v čelo pokrokového hnutí, které je tak mladému umění, jako je evropská hudba, vlastní, a uchovávat krásno a dobro, jež nám odkázala minulost, přitom však pomalu a opatrně postupovat k objevům budoucnosti. Doufám, že nepodléhám národní stranickosti, řeknu-li, že ze všech evropských konzervatoří, které znám, vyhovuje této definici nejlépe konzervatoř pařížská. Ale hned na druhém místě je konzervatoř pražská.“ To jsou slova Hectora Berlioze, jimiž zachytil své dojmy z návštěvy Prahy roku 1846. Pražská konzervatoř zahájila vyučování roku 1811, jejím hlavním cílem byla výchova orchestrálních hráčů. Už od roku 1815 se orchestr konzervatoře významně podílel na pražském hudebním životě, a jako složka pražského hudebního života plní svou úlohudodnes, ať jako orchestr symfonický, komorní, smyčcový či v dalších složeních, zejména od roku 2011, od kdy má konzervatoř k dispozici vlastní koncertní sál.

Japonský dirigent Chuhei Iwasaki studoval v letech 2003–2006 na konzervatoři Toho Gakuen v Tokiu, poté na Pražské konzervatoři a na HAMU v Praze, kde nalezl své působiště. Spolupracuje s orchestry a divadly v České republice, vystoupil na festivalech Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, na Svatováclavském hudebním festivalu, hostoval na Slovensku, v Polsku, ve Španělsku aj.  Od roku 2014 působí pedagogicky na Pražské konzervatoři a vede její komorní orchestr. V letech 2014–2018 byl šéfdirigentem symfonického orchestru Filmová filharmonie. V roce 2018 se stal šéfdirigentem Moravia Brass Band a mezi lety 2019–2021 byl stálým hostujícím dirigentem Plzeňské filharmonie, od sezony 2020/21 je jejím šéfdirigentem.

Vstupenky