Naděje II. | 21. 2. 2022 | Španělská synagoga

21. 2. 2022
Španělská synagoga, 19.30 hod

Talichovo kvarteto
Jan Talich – housle
Roman Patočka – housle
Radim Sedmidubský – viola
Michal Kaňka - violoncello

Viktor Ullmann
Smyčcový kvartet č. 3
Allegro moderato – Presto – Largo – Allegro vivace e ritmico

Franz Schubert
Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“ (D 810)
Allegro
Andante con moto
Scherzo. Allegro molto
Presto

Tvorba Viktora Ullmanna se dělí na dvě základní periody – díla napsaná v době mezi dvěma válkami, a skladby, které vytvořil v koncentračním táboře v Terezíně, kam byl deportován v září roku 1942. Ne všechny skladby z období před deportací se dochovaly a o některých z nich máme informace pouze z dobových recenzí. To je také případ dvou prvních Ullmannových smyčcových kvartetů. První z nich označil Max Brod při jeho uvedení roku 1927 jako dílo „jasné stavby v první větě, v níž se střídají unisona a fugata“, ve scherzu můžeme tušit „veselou, rozpustilou pouliční scénu“, závěrečné rondo bylo ve valčíkovém rytmu. Druhý (dvouvětý) smyčcový kvartet provedlo Pražské kvarteto poprvé roku 1936 a ještě roku 1938 zaznělo na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Londýně; i tato skladba je však dnes nezvěstná. Smyčcový kvartet č. 3 byl napsán v Terezíně a nese datum 23. ledna 1943. Má strukturu syntézy čtyřvětého cyklu a sonátové formy v jedné větě: úvodní věta tvoří sonátovou expozici o dvou tématech, následuje scherzový úsek a epizoda s provedením hlavního tématu. Pomalá část, zastupující pomalou větu, je fuga, v níž skladatel pracuje s druhým tématem expozice, následuje rondové finále s codou, s reminiscencí na hlavní myšlenku. Stavba kvartetu se nápadně shoduje se strukturou Komorní symfonie op. 9Ullmannova učitele Arnolda Schönberga. K provedení Smyčcového kvartetu patrně v Terezíně už nedošlo, v říjnu 1944 byl Viktor Ullmann zavražděn v plynové komoře v Osvětimi. Skladba je věnována Ullmannovu spoluvězni, filozofu prof. Emilu Utitzovi, s nímž se skladatel znal z pražského spolku Urania a v Terezíně se staral o knihovnu, kterou Ullmann nepochybně často navštěvoval; prof. Utitz holocaust přežil a byl to on, kdo zachránil Ullmannovy skladby, které v Terezíně vznikly.

Jeden z nejznámějších kvartetů Franze Schuberta, Smyčcový kvartet d moll nazývaný „Smrt a dívka“, byl zkomponován roku 1824 a za Schubertova života došlo pouze k jeho soukromému provedení, 1. února 1826 v domě klarinetisty a zpěváka Josepha Bartha (Barth pocházel z jihočeského Lipna a byl jedním z interpretů Schubertových písní). Tiskem byl vydánSmyčcový kvartet d moll posmrtně roku 1829, a k doložitelnému veřejnému provedení došlo až v březnu 1833 v Berlíně. Název skladba získala na základě druhé, variační věty, v níž Schubert cituje svou píseň z roku 1817 Der Tod und das Mädchen (Smrt a dívka) na text Matthiase Claudia. V romantizujících výkladech byl kvartet vnímán jako předtucha smrti, s jejímž obrazem se Schubert potýkal od mládí. Už jeho první zachovaná píseň Hagařin nářek (D 5) líčí bolest matky nad umírajícím dítětem, zhudebněním Goethovy balady Král duchů se stal Schubert zakladatelem žánru romantické koncertní písně, výmluvnými příklady jsou jeho cykly Spanilá mlynářka a Zimní cesta. Schubertovo zaobírání se smrtí se však vykládá také jako vliv dobových tendencí okruhu kolem velkoobchodníka Franze Bruchmanna, amatérského básníka, v jehož domě se muzicírovalo a filozofovalo ve smyslu idealistické filozofie Fridricha Schlegela a jeho příklonu k indické filozofii a Schubert se v letech 1819 až 1823 v této společnosti často pohyboval. Volba tématu písně ke kvartetním variacím však souvisí hlavně s charakterem hudební stránky písně samé. Schubertova píseň je koncentrovaná dramatická scéna, založená na kontrastu statického, uklidňujícího akordického doprovodu hlasu smrti, a strachem naplněného hlasu dívky, která se smrti brání. Pro variace v kvartetu zvolil Schubert pouze poklidné první téma, umožňující proměnu dynamiky, poloh nástrojů, obohacování harmonie, změn smyků, zdobení melodie a podobně. Dramatičnost je v kvartetu skryta především v ostatních větách – pouze trio Scherza přináší zjasňující prvek.

Talichovo kvarteto vzniklo na Pražské konzervatoři roku 1962, nejprve jako studentský soubor, který roku 1965 přijal jméno dirigenta Václava Talicha, strýce primária (později violisty) prvního složení ansámblu Jana Talicha. Obsazení prošlo generačními obměnami, v současném složení je jeho primáriem syn zakladatele, Jan Talich ml. Soubor získal během své existence řadu mezinárodních ocenění za nahrávací činnost. Jeho obsáhlý repertoár zahrnuje díla od období klasicismu až po současnost, od kvartetů W. A. Mozarta, L. van Beethovena, F. Schuberta a dalších autorů 19. století, po kvartety Bély Bartóka, Dmitrije Šostakoviče, pochopitelně kvartety Smetanovy, Dvořákovy, Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů. Soubor se neomezuje na čistě kvartetní tvorbu, spolupracuje s dalšími interprety. Se svým uměním procestoval doslova celý svět a každým vystoupením stvrzuje své místo ve světové špičce.

Vstupenky