Naděje V. | 31. 3. 2022 | Kostel sv. Vavřince

31. 3. 2022
Kostel sv. Vavřince Pod Petřínem, 19.30 hod.

Mladé naděje

Krása Quartet
Šárka Petříková- housle
Jan Palouček – housle
Daniel Menhart – viola
Marie Dorazilová – violoncello

Hans Krása
Smyčcový kvartet op. 2
Moderato
Prestissimo
Molto lento e tranquillo

Bohuslav Martinů
Smyčcový kvartet č. 3
Allegro
Andante 
Presto

přestávka

Ludwig van Beethoven
Smyčcový kvartet op. 59 č. 2 e moll “Razumovský” 
Allegro
Molto adagio
Allegretto 
Finale – Presto

Smyčcový kvartet je chronologicky druhé dílo Hanse Krásy, které známe v úplnosti. Zkomponováno bylo roku 1921, následujícího roku skladatel odjel do Paříže studovat u Alberta Roussela. Hans Krása ve skladbě osvědčil svůj smysl pro grotesku, který patřil k osobitým znakům jeho tvorby. První věta je na půdorysu sonátové formy, ve druhé větě si dovolil s ironickou nadsázkou použít materiál z předehry ke Smetanově Prodané nevěstěa z duetu „Věrné milování“. Třetí věta je malým zamyšlením. Skladba byla poprvé provedena 12. května 1923 v Paříži na večeru pořádaném redakcí časopisu Revue musicale, tiskem ji vydalo pařížské nakladatelství Max Eschig pod názvem Quartetto pour deux violons, alto et violoncello. Dne 25. července 1926 zazněla skladba v provedení Amarova kvarteta v rámci festivalu v Donaueschingenu. K pražské premiéře došlo v Německém literárně hudebním spolku v květnu 1927 v provedení Novák-Frankova kvarteta, spolu s novinkami Karla Boleslava Jiráka, Fidelia F. Finkeho a s dnes nezvěstným prvním kvartetem Viktora Ullmanna: „Smyčcový kvartet Hanse Krásy z roku 1921 je neobyčejně jemný obrázek, v němž vládnou půvabné zvukové kombinace, disciplinovaná přísnost formy je spojena s dokonale svobodnou, upřímně požitkářskou muzikantskou fantazií. Heslo neromantické moderní (atonální) hudby se k němu vůbec nehodí,“ psal Max Brod, který ve sklonu k sentimentu i karikatuře ve skladbě vycítil vliv Gustava Mahlera.

Smyčcový kvartet č. 3 Bohuslava Martinů náleží do období skladatelova experimentování se zvukem. Vznikl v Paříži, nese datum dokončení 10. prosince 1929. Všechny nástroje se ve skladbě snaží obhájit vlastní místo a oprávnění, což vede k jejich záměrným střetům v harmonických disonancích, v technické stránce hry uplatňuje Martinů řadu efektů. Skladba nese věnování „Au Quatuor Roth“, souboru, který založil rodák ze slovenského Zvolenu houslista Feri Roth (1899–1969) roku 1922 v Budapešti a o dva roky později úspěšně debutoval v Paříži. Kariéra souboru se o něco později protnula se životním osudem Martinů v osobě americké mecenášky Elizabeth Sprague-Coolidge; mecenáška pozvala Rothovo kvarteto na turné po USA, a v téže době se do okruhu umělců, které podporovala, dostal i Martinů. Soubor ve složení Feri Roth, Jenő Antal, Ferenc Molnár a János Scholz provedl Smyčcový kvartet č. 3 roku 1930 v USA a o dva roky později také v Paříži. Jak pro Rothovo kvarteto, tak pro českého skladatele se později staly Spojené státy exilovou zemí, která je přijala jako uprchlíky před nacionálním socialismem.

Tři smyčcové kvartety op. 59 Ludwiga van Beethovena vznikly mezi dubnem a listopadem 1806 a poprvé byly uvedeny začátkem roku 1807, pravděpodobně ve vídeňském paláci Lobkowitz. „Pozornost všech znalců přitahují tři nové, velmi dlouhé a obtížné Beethovenovy smyčcové kvartety věnované ruskému vyslanci Razumowskému. Jsou hluboce promyšleny a výtečně vypracovány, avšak nejsou všeobecně přístupné,“ psalo se v lipských Allgemeine musikalische Zeitung 27. února 1807. Kníže Andrej Razumowsky byl ruský vyslanec u vídeňského dvora a umělecký mecenáš. Na podobu kvartetů měla zásadní vliv existence Schuppanzighova kvarteta, prvního stabilního souboru tohoto obsazení, který pořádal veřejné koncerty. Kvartety vznikaly v období po dokončení Symfonie č. 3 „Eroica“ a nesou některé společné prvky. Tak hned otevření první věty Smyčcového kvartetu č. 2 e moll: První věta začíná, stejně jako symfonie, dvěma energickými akordy a generální pauzou – teprve po ní nastupuje vlastní téma, tvořené dvěma motivy, rytmickým a melodickým, přičemž oba jsou tvořeny rozloženými akordy. Tyto tématické prvky se ve větě tvrdošíjně vracejí a tvoří osu její struktury. Pro intrepretaci druhé věty kladl Beethoven velký důraz na cit, což vyádřil pokynem „si tratta questo pezzo con molto di sentimento“, se zapojením značného citu. Témata věty jsou odvozena z materiálu první věty.  Ve třetí větě Beethoven využil téma ruské lidové písně („thème russe“) – totéž téma použil později Modest Petrovič Musorgskij ve scéně korunovace v opeře Boris Godunov. V tanečně laděné finální rondové větě převládá humorná stránka.

Soubor Krása Quartet vznikl roku 2012 na Pražské konzervatoři. Brzy po svém vzniku vystoupil na mezinárodních festivalech Mladá Praha, Mladé pódium a na festivalu Jarmily Novotné, jehož koncerty přenášel Český rozhlas, zúčastnil se soutěže Antonína Dvořáka. Kvarteto se podílelo na provedení opery skladatele Pavla Trojana Pastýřská pohádka, která zazněla v rámci festivalu Pražské jaro 2013. Roku 2014 obsadil soubor druhé místo v Soutěži Nadace Bohuslava Martinů a 2019 rovněž druhé místo a získal cenu za provedení skladby Viktora Kalabise, roku 2017 se účastnil Mezinárodní soutěže smyčcových kvartetů Karola Szymanoského v Katowicích.  V letech 2016–19 účinkoval Krása Quartet v Národním divadle jako hudební doprovod baletu Cacti švédského choreografa Alexandra Ekmana jako součásti večera tří baletů pod společným názvem Vertigo. Uskupení se v roce 2021 dostalo do hlavní soutěže Pražského jara, jehož se kvůli nákaze Covid 19 nakonec nemohlo zúčastnit.

Vstupenky