Tři boys - Matteo Hager, David Hernych, Marek Pavlica – housle | Lukáš Hurník - čtení

Tři boys - Matteo Hager, David Hernych, Marek Pavlica – housle
Lukáš Hurník - čtení

Hudebně-literární dopoledne pro rodiny s dětmi

Löwitův mlýn (U Českých loděnic 40, Praha 8 - Libeň)

Jak na místo: Metro Palmovka, tramvaj č. 3 a 10, poté 5 minut pěšky, možnost parkování v ulicích U Libeňského zámku nebo U Meteoru. Mapa níže.

Program:

Antonín Dvořák
Drobnosti op. 75 (č. 1, 2, 4)
Cavatina. Moderato
Capriccio. Poco allegro
Elegia. Larghetto

Béla Bartók
44 duet pro dvoje housle (č. 6, 9, 21)
Magyar nóta / Maďarská píseň
Játék / Píseň ke hře
Újévköszöntő / Novoroční

Jean-Marie Leclair
Sonáta op. 3 č. 5 e moll pro dvoje housle
Allegro ma poco
Gavotte. Andante grazioso
Presto

Georg Phillip Telemann
Sonate im Kanon / Kanonická sonáta pro dvoje housle č. 1 G dur, TWV 40:101
Vivace
Adagio
Allegro

Wolfgang Amadeus Mozart
„Der Spiegel“ / „Zrcadlo“

Vittorio Monti
Csárdás (arr. Tři Boys)

Četba Lukáše Hurníka

„Píšu teď takové‚ bagately, jen si představte: pro dvoje housle a violu. Práce mě těší stejně, jako když píšu nějakou velkou symfonii, ale co tomu říkáte? Jsou ovšem myšleny spíše pro diletanty, ale což nepsali Beethoven a Schumann také někdy zcela malé věci, ale jak?“ sděloval Antonín Dvořák (1841–1904) v lednu 1887 svému vydavateli Simrockovi do Berlína. Trio pro dvoje housle a violu napsal původně bez velkých ambicí pro houslistu orchestru Prozatímního divadla Jana Pelikána a jeho žáka, s nimiž si někdy rád na violu zahrál. Maličkosti (Bagately – jak je nazval v dopise Simrockovi) však současně pohotově přepracoval pro obsazení housle a klavír, pod názvem Romantické kusy je ještě roku 1887 Simrock vydal tiskem a brzy se úspěšně prosadily v repertoáru. Původní smyčcové trio zůstalo v rukopise. V lednu 1887, kdy o něm Dvořák Simrocka informoval, zaznělo v soukromí a poté jistě ještě vícekrát, avšak doložitelným datem veřejného provedení se stal až 24. únor 1938, kdy trio zahráli členové Pražského kvarteta Willy Schweyda, Herbert Berger a Ladislav Černý. Tiskem vyšla skladba teprve roku 1945 v Hudební matici Umělecké besedy pod názvem Drobnosti, neboť název Maličkosti už nesla starší Dvořákova skladba pro dvoje housle, violoncello a harmonium.

Velká část tvorby a působení Bély Bartóka (1881–1945) je spojena přímo s folklorem. Byl sběratelem a vydavatelem sbírek lidových písní a lidová inspirace tvoří v jeho díle zásadní východisko. Podobně jako Dvořákovy Drobnosti, nebyl ani Bartókův cyklus 44 duet pro dvoje housle z roku 1931 původně určen k veřejnému koncertnímu provádění, nýbrž měl sloužit jako instruktivní skladby pro mladé houslisty. Profesionální klavírista Bartók už zkomponoval klavírní skladby pro děti a další cykly k pedagogickým účelům měl rozpracovány. Ke 44 duetům  napsal: „Vytvořil jsem je se stejným záměrem jako kdysi klavírní sérii Pro děti. Žáci se mají v prvních letech studia seznámit s přednesovými skladbami, v nichž se spojuje přirozená prostota lidové hudby s jejími melodickými a rytmickými zvláštnostmi.“ Bartók volil melodie lidových písní různých národů – maďarské, srbské, slovenské, ukrajinské a další. Skladby však vykazují ještě jiný vliv, totiž skladatelovo studium hudby starých mistrů, již měl ve svém klavírním repertoáru. Pronikal tak do tajů kontrapunktických technik, které mohl ve skladbách pro dvoje housle plně využít. Se stylizací obou zdrojů si s potěšením pohrál, a rytmické a harmonické bohatství cyklu poskytuje radost také hráčům i posluchačům.

Francouzský skladatel Jean-Marie Leclair (1697–1764) je považován za jednoho ze zakladatelů francouzské houslové školy, která integrovala italské a německé vlivy a vytvořila vlastní styl. K Leclairovým do jisté míry experimentům patřily i skladby pro dvoje housle; italští skladatelé (Corelli, Vivaldi) psali takzvané triosonáty s nezbytným doprovodem cembalového bassa continua, avšak francouzští skladatelé pozdního baroka objevili bohaté možnosti pouze v hlasech dvou smyčců. Leclair byl původně tanečník, působil jako baletní mistr v Lyonu a posléze v Turinu. V Itálii se seznámil se žákem Arcangela Corelliho, Giovannim Battistou Somisem, nadchl se pro houslovou hru, stal se Somisovým žákem a brzy už mohl veřejně vystoupit. Po návratu do Paříže byl roku 1733 přijat do královské kapely Ludvíka XV., kterou však pro neshody po čtyřech letech opustil. Vystupoval dál jako sólista a měl štěstí na hudbymilovné mecenáše. Konec jeho života byl však tragický. Leclair údajně nebyl nijak jednoduchá povaha, v posledních letech se stáhl do soukromí, žil ve čtvrti pochybné pověsti, kde byl zavražděn neznámým pachatelem. Leclair je autorem celkem čtyř sešitů sonát pro housle. Druhý sešit (Sonates à deux Violons sans Basse op. 3) byl vydán v Paříži roku 1730 a obsahuje 12 sonát pro dvoje housle bez doprovodu continua. Leclair nechává vystupovat oba nástroje v rovnocenné úloze v polyfonně zpracovaných úsecích jako v první větě Sonáty č. 5, jindy – jako v gavotě téže sonáty – má jeden hlas vůdčí melodickou linii a druhý mu tvoří doprovod ve figuracích. 

Jeden z výše zmíněných německých vlivů na francouzskou hudbu představovalo dílo Georga Philippa Telemannna (1681–1767). Roku 1728 založil spolu se skladatelem Johannem Valentinem Görnerem v Hamburku první německý hudební časopis Der getreue Music-Meister (Věrný mistr hudby), který také uveřejňoval notová vydání skladeb. Telemann si předsevzal „postupně každých 14 dní přinášet všechny druhy hudebních skladeb pro různé hlasy a téměř všechny běžné nástroje“. Jak napsal v úvodu k prvnímu číslu časopisu, je si vědom, že si stanovuje velký cíl, avšak spoléhá na to, že dosud „noty spíše samy přicházely k němu, než aby se po nich musel poohlížet“ a jeho invence neochabne. Jednotlivé skladby vycházely na pokračování, takže chtěl-li mít zájemce dílo kompletní, musel si pořídit více sešitů, což byl zároveň bystrý obchodnický tah. Šest kánonických sonát z roku 1738 je určeno pro dvojici fléten, alternativně pro dvoje housle (nebo jiné melodické nástroje). Umně využívají nejjednodušší kontrapunktickou techniku kánonu.

Duo pro dvoje housle nazvaná Der Spiegel (Zrcadlo) se připisuje Wolfgangu Amadeovi Mozartovi (1756–1791), autorství je však nejisté, ač je nelze vyloučit, Mozart měl pro podobné hříčky se skladebnými technikami smysl. Pramenem skladby je jediný, v Norimberku pořízený tisk (bez udání roku a vydavatele) s názvem Čtyři žertovná dua W. A. Mozarta pro dvoje housle. Žert spočívá v notovém zápisu 2. houslí, který tvoří zrcadlový obraz zápisu 1. houslí, z čehož povstal tradovaný název skladby. 

Italský skladatel, houslista, mandolinista a dirigent Vittorio Monti (1868–1922) byl autorem baletů, například Noël de Pierrot (Pierrotovy vánoce), uvedeného v Paříži, roku 1904 měla v Teatro Costanzi v Římě světovou premiéru jeho jednoaktová opereta Mam'zelle Frétillon. Ve velkých lexikonech však jeho jméno nenalezneme. Proslulost mu zajistila jedna jediná skladba. „Montiho čardáš“ patří nepochybně k nejpopulárnějším skladbám takzvaného vyššího populáru, a to i v nejrůznějších úpravách. 

Hudební uskupení Tři Boys vzniklo během Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích v létě 2022. Jedná se o trio mladých houslistů ve složení Marek Pavlica, Matteo Hager a David Hernych, spojnicí mezi nimi profesor Jiří Fišer. Od tradičních hudebních uskupení odlišuje Tři Boys repertoár, který kromě obvyklých skladeb repertoáru vážné hudby zahrnuje i vlastní tvorbu či transkripce folklórních a populárních písniček. Jednotliví členové jsou laureáty řady mezinárodních soutěží, včetně již zmiňované Akademie Václava Hudečka.

Matteo Hager se narodil v roce 2003 do česko-americké rodiny. Absolvoval Gymnázium a Hudební školu hl. města Prahy pod vedením prof. Jiřího Fišera. V současnosti je žákem prof. Rodneyho Frienda na Royal Academy of Music v Londýně, kde mu bylo uděleno stipendium. Získal řadu významných ocenění, jež zahrnují 1. cenu v Ústředním kole celostátní soutěže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (2014), 1. cenu z Mezinárodní houslové soutěže Josefa Micky, 1. cenu z Akademie Václava Hudečka, či Zlatou medaili ze soutěže Manhattan International Music Competition 2020. Je rovněž čerstvým laureátem interpretačních soutěží ve Francii, Španělsku a v Itálii, byla mu přiznána řada mezinárodních stipendií. Jako sólista se představil na domácích i mezinárodních festivalech. Sólově spolupracoval s řadou českých i zahraničních orchestrů pod taktovkou renomovaných dirigentů. Matteo Hager se věnuje také kompozici.

David Hernych je studentem Pražské konzervatoře ve třídě prof. Jiřího Fišera. K jeho největším úspěchům patří 1. místa na soutěžích Josefa Micky a Jaroslava Kociana, hlavní cena Letní hudební akademie v Kroměříži a vítězství na Akademii Václava Hudečka v Luhačovicích. Jako sólista spolupracoval s předními českými dirigenty. Několikrát vystoupil se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dalšími českými orchestry, sólově se několikrát představil s Václavem Hudečkem. Jako komorní hráč sdílel v září na festivalu Dvořákova Praha pódium s Josefem Špačkem.

Marek Pavlica je rovněž žákem prof. Jana Fišera. Roku 2021 se stal vítězem mezinárodní soutěže Concorso Musicale Internazionale Città di Palmanova v Itálii, téhož roku zvítězil v Akademii Václava Hudečka, kde jako hlavní cenu získal nový mistrovský nástroj. Syn Jiřího Pavlici, uměleckého vedoucího souboru Hradišťan, se s láskou věnuje také folkloru.