Michaela Vidláková, rozená Lauscherová, byla spolu s rodiči transportována do Terezína v prosinci 1942. Krátce poté zde oslavila šesté narozeniny. Řízením náhod a díky odvaze se podařilo přežít jí i jejím rodičům, ne už širší rodině. Paní Vidlákovou jsme požádali, zda by pronesla úvod k představení dětské opery Brundibár. Toto dílo Hanse Krásy na libreto Adolfa Hoffmeistera provedly terezínské děti asi pětapadesátkrát a vzpomínky na ně jsou pevně ukotveny v paměti přeživších. „Zlý Brundibár pro nás symbolizoval Hitlera a bylo důležité vidět, že když se spojí zvířátka a děti, že se proti němu lze spojit a že ho lze odstranit, porazit. Poslední scéna, kde jsou všichni pohromadě a zpívají: ,Brundibár poražen‘, nám dávala naději, že bude i Hitler poražen,“ řekla Michaela Vidláková pro Paměť národa. Celý její příběh je zaznamenán zde. O své vzpomínky na terezínské představení se podělí s publikem na začátku představení, které festival Věčná naděje přichystal na sobotu 24. 10. od 11. hodin do Stavovského divadla.
