Vzpomínky na jarní část festivalu Věčná naděje

Jsou tu květnové svátky a já se tradičně chystám k přesunu z Prahy do letního působiště. Stěhování mě i tentokrát zmáhá. A tak jsem si uvařil bylinkový čaj, uvelebil se u okna v teple prvních slunečních paprsků a tu se z rádia ozvaly tóny Gershwinovy Rhapsody in Blue. Vybavily se mi přitom vzpomínky na příjemné chvíle, které jsem v uplynulém čtvrtroce prožil zásluhou festivalu Věčná naděje.

Festival Věčná naděje za dobu své existence přerostl z čistě koncertní přehlídky do multižánrové kulturní a společenské události. Z hlavního města se čas od času vydává do prostoru a v různé podobě navštěvuje i další místa. Zůstal však věrný svému poslání připomínat hrůzy holocaustu v naději, že je natrvalo nahradí svět bez násilí.

Na únorový zahajovací koncert jarní části festivalu jsme zamířili do Sukovy síně Rudolfina v Praze. Rakouský klavírista Gottlieb Wallisch, ve světě známý například unikátními nahrávkami všech Beethovenových klavírních koncertů na dobových nástrojích, uvedl skladby Weinbergera, Háby, Schulhoffa a Grosze. Další den pak v rámci festivalu uskutečnil pro několik studentů celodenní mistrovský kurz v prostorách Rakouského kulturního fóra.

Březnový koncert Jana Petryka (tenor), Johanny Hanikové (klavír) a Ineo Quartetu na nás čekal v pražské Španělské synagoze v nezvykle slavnostní atmosféře. V jeho průběhu byl totiž vyhlášen vítěz 3. ročníku skladatelské soutěže. Letos sedmičlenná porota hodnotila 23 přihlášených prací z pěti zemí. Ocenění spojené s finančním příspěvkem získal Pavel Duda (*1999) za klavírní kompozici Světlo na konci vln. Absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a pražské HAMU se věnuje mnoha hudebním stylům, posluchačsky i hráčsky přechází přes současnou vážnou hudbu, jazz, funk až k progresivnímu metalu.

Třetí, březnový koncert Písně „terezínských“ autorů a jejich současníků v podání pedagogů Konzervatoře Teplice, Petra Matuszeka (baryton) a Jiřího Knotte (klavír) jsme vyslechli v historickém sále Libeňského zámku v Praze. Koncert byl věnován dvěma libeňským rodákům, kteří prošli ve velmi mladém věku terezínským ghettem a letos si připomínáme jejich životní mezníky. Spisovatel Arnošt Lustig by se dožil sta let a historik Erik Polák zemřel před třiceti roky. Jejich životním peripetiím je v rámci aktivit Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději a Nadačního fondu Arnošta Lustiga také věnována výstava „Chci žít tam, kde to mám rád“ ve Velkém mlýně, která potrvá do poloviny června.

Dubnovým koncertem nás hudebníci ze souboru Pavel Bořkovec Quartet potěšili skladbami Maurice Ravela, Emila Františka Buriana a Ericha Wolfganga Korngolda. Organizátorky nás pak překvapily tím, že koncert umístily do atraktivního prostředí Uhelného mlýna a kotelny v Libčicích nad Vltavou. Oba objekty jsou součástí bývalého areálu šroubáren, založených v roce 1872. Přestavby se ujal architekt Patrik Hoffman, jehož citlivá adaptace byla oceněna v roce 2013 cenou Grand Prix Architektů za ukázkovou rekonstrukci industriální stavby. Dnes objekty slouží jako kulturní, společenské a kreativní centrum.

Velké emoce nás ovládly v závěru jarní části festivalu při originálním singspielu, hudebně-divadelním žánru kombinujícím zpěv s mluveným slovem. Mendele Lohengrin skladatele Evgeniho Orkina a libretisty Martina Valdése-Staubera je inspirovaný povídkou Heinricha York-Steinera z roku 1898. Vznikl minulý rok jako projekt pro Jewish Chamber Orchestra Munich pod vedením Daniela Grossmanna. Příběh chudého muzikanta, který podlehne kouzlu Wágnerovy hudby, otevírá prostor nejen pro reflexi židovské zkušenosti v moderním světě, ale i pro obecnější přemýšlení o zkušenosti pohybu mezi odlišnými hudebními světy.

Pro dlouhodobé příznivce a členy Klubu podporovatelů pořádá festival Věčná naděje jako projev díků setkání se zajímavým tematickým zaměřením i mimo hudební sféru. Letos jsme se začátkem roku setkali v Brně, v expozicích Uměleckoprůmyslového muzea, součásti Moravské galerie. V sedmi výstavních sálech jsme obdivovali oděvní tvorbu mezinárodně uznávané výtvarnice a módní návrhářky Liběny Rochové, profesorky na pražské UMPRUM. Sama autorka nás provedla výstavou více než 130 modelů, desítek šperků, doplňků i unikátních archivních materiálů.

Také ostatní aktivity spojené s festivalem Věčná naděje dokazují, že jeho výkonná ředitelka Irma Mrázková, dramaturgyně Kristina Vocetková a produkční Šárka Vlnasová věnují pod vedením členky správní rady Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději Martiny Jankovské velkou pozornost příznivcům, abonentům i sponzorům festivalu. Pečlivě a s předstihem pro ně připravují informace na webových stránkách, vydávají kvalitní programový katalog a rozesílají jim interní newsletter. Stranou nezůstávají ani sociální sítě.

Nově se mezi „nehudebními“ zajímavostmi objevují i příběhy osobností, které se váží nejen k Terezínu, době války a šoa, ale i jiné pozoruhodné příběhy. Jeden z nejnovějších příběhů je věnován Georgi Thomasu Drostovi, krajanovi českého původu z Brna, který dnes žije v Chicagu a jehož předci byli za druhé světové války internováni v terezínském ghettu. Na rozdíl od Georgových rodičů neměli to štěstí a zahynuli. George se připojil do Klubu podporovatelů našeho festivalu.

Z výše uvedeného je zřejmé, proč se těšíme na další zajímavé zážitky v podzimní části festivalu Věčná naděje. Ta začíná společným projektem britské židovské zpěvačky a multiinstrumentalistky Any Silvery a palestinského hráče na oud a zpěváka Saieda Silbaka SongsWe Carry. Sejdeme se tedy po prázdninách 26.9.2026 v 19:00 v Jazz Docku na smíchovské náplavce Janáčkova nábřeží v Praze.

Následovat pak bude vystoupení mladé hobojistky Štěpánky Andělové v kostele sv. Vavřince dne 25. listopadu.

Budeme se těšit na setkání.

Vzpomínal Mgr. Svatopluk Jedlička