Rozhovor s Petrem Wajsarem

Petr Wajsar: muž mnoha profesí

Text: Petr Nouzovský

Petře, jsi muž mnoha profesí. I když se Tvé aktivity prolínají a jejich společným jmenovatelem je hudba, je něco, co děláš úplně nejraději?

Kupodivu velmi rád se zabývám také fotkou a vizuálem obecně, mým koníčkem je objevování různých počítačových programů ke generování live videí ke koncertům a vystoupením s elektronickou hudbou. Elektronika obecně je mým velkým koníčkem, a přestože bych ji nazval spíše prokrastinací než vykonáváním své profese, jsem schopen se jí zabývat mnohdy velice do hloubky.

V programové brožuře jsem vyčetl, že název skladby juliuS FuCik vznikl tak, že velká písmena v názvu skladby jsou tóny, které jsi si propůjčil z Fučíkova jména a využil je v motivech skladby formou "transliterace". Řekni mi, jaký spatřuješ rozdíl v psaní hudby tzv. programní (Hudba pro Prahu Karla Husy je etalonem programnosti) a skladby, kde se necháváš inspirovat hudební myšlenkou, sledy tónů apod. Existuje vůbec hudba ne-programní?

Ani moje skladba není z rodu těch absolutně hudebních. Do skladby jsem kromě jména skladatele Fučíka zakódoval též řízné pochodové rytmy, kratičký odkaz na jeho nejznámější skladbu i jeho vztah k vojenství jako takovému. Ten symbolizuje úplný závěr skladby, kde je hlasitý rachot bicích nástrojů náhle vystřídán tenkým zvukem pikoly v nízké poloze, která má znázorňovat mé přesvědčení, že jako každý umělec skrýval i skladatel Fučík pod krunýřem vojáka křehkou a romantickou duši.

Kdy u Tebe nastal zlom v životě, který značil, že budeš hudebním skladatelem?

Za první zlom může paní profesorka Vlasta Škampová, která mě na tehdejší Lidové škole umění Lounských zkusmo doporučila docházet do vedlejší třídy do hodin skladby k panu učiteli Zbyňku Müllerovi /pokud to bude číst, ať se mi ozve, roky po něm pátrám/. Za druhé bych jmenoval dlouhé hodiny improvizací a odposlouchávání filmových znělek u klavíru, když se mi nechtělo jako malému klukovi cvičit etudy. A za třetí za to může můj táta, který mi před skončením základky řekl jednou v metru: "Tak co s tebou? Nechtěl bys teda na skladbu?" Dlužno říci, že jsem začínal na oddělení populární hudby a jazzu na Konzervatoři v Praze, a k "vážné" hudbě jsem se dopracoval na vlastní popud teprve později.

Co Tě čeká v nejbližších měsících?

Pro vedoucího cellistu České filharmonie píšu koncert pro violoncello, ten měl proběhnout na podzim, ale na základě změny dramaturgického plánu je odsunut na zatím blíže neurčený termín. V dosahu měsíců by to ale snad mohlo být. Také skládám hudbu k pokračování kultovní počítačové hry Factorio a vypadá to, že svou hudbou doplním také nové díly populárního animovaného seriálu Bob a Bobek.

VSTUPENKY NA ZÁVĚREČNÝ KONCERT FESTIVALU VĚČNÁ NADĚJE ZAKOUPÍTE ZDE

PROGRAM KONCERTU